5 věcí, které jste pravděpodobně nevěděli o Austonu Matthewsovi

S největší pravděpodobností se stane jedničkou letošního draftu, kde po něm sáhne Toronto. Už ve svých osmnácti letech je považovaný za hokejistu, který je skvělý v útoku i v defenzivě. Svými výkony v důležitých chvílích získává nálepku generačního talentu. Auston Matthews.

Americkému útočníkovi experti věští skvělou budoucnost. Jeho dovednosti se rozebírají po celém hokejovém světě a možnost přesvědčit se o nich měli také fanoušci na nedávném mistrovství světa v Rusku, kde Matthews nasbíral 9 bodů (6+3) v 10 zápasech. Jaké jsou však méně známé příběhy ze života rodáka ze Scottsdale? Přečtěte si přepis článku serveru NHL.com, který navazuje na včerejší povídání o pěti věcech, které je dobré vědět o druhé velké osobnosti draftu Patriku Lainem.

1. Matthews navštívil svůj první hokejový zápas ve dvou letech. Aktivně začal hrát o čtyři roky později

„Můj otec a strýc mě vzali na utkání Phoenixu Coyotes, když jsem měl pouhé dva roky. Samozřejmě si z toho moc nepamatuju, ale jak čas postupoval, tak jsem si čím dál víc říkal: Ty jo, ten hokej je ale rychlý sport! Opravdu byla zábava se na něj dívat a ještě větší ho pak hrát,“ popisuje své začátky.

Matthesův otec vzpomíná, že byl hodně překvapený, když za ním syn v šesti letech přišel s tím, že chce hrát hokej. „Dokonce mám nahrávku z doby, kdy Auston poprvé vlezl na led. Měl obrovský úsměv na tváři a já si hned pomyslel: Sakra, to bude ale drahý sport!“ směje se dnes.

2. Byla doba, kdy byl Matthews lepší v baseballe než v hokeji

„Opravdu jsem měl k baseballu blízko, protože už můj otec a dědeček ho hrávali, když vyrůstali. Ze všeho nejvíc jsem si užíval odpaly a myslím, že jsem v tom byl i celkem dobrý. Taky mě bavilo být chytačem. Obvykle je to otec, který vás přivede k hokeji, ale v Arizoně je to trochu jinak. Tam víc frčí právě baseball. No, ale nakonec jsem se k hokeji přesto nějak dostal a stal se mou největší vášní,“ vykládá muž, který v minulé sezoně nastupoval za švýcarský Curych.

3. Zlomená stehenní kost – zranění, které utrpěl ve výchovném projektu amerických nadějí – mu dala cennou lekci, jak se vypořádat s problémy

Psalo se září 2013, když si Matthews ve druhém zápase s národním týmem USA do sedmnácti let (Under-17 National Team Development Program) zlomil stehenní kost a téměř tři měsíce marodil. Nakonec se vrátil do sestavy 6. prosince a sezonu zakončil s 33 body ve 24 zápasech. Letos se Matthews zranil znovu – tentokrát se zády – a musel v Curychu vynechat šest duelů.

Dobře už však věděl, co pauza obnáší a jak je potřeba se připravit na návrat. „Zranění s týmem do sedmnácti let bylo pochopitelně vážnější, musel jsem jít na operaci. Nebylo to jednoduché, protože jsem zrovna začínal pořádnou kariéru. Myslím si ale, že mě ta situace udělala silnějším mentálně. Když jsem se letos zranil ve Švýcarsku, už jsem věděl, jak mám absenci zvládnout, což bylo důležité. Podstatné bylo, že jsem poslouchal doktory a jejich doporučení a zotavení jsem zbytečně neurychloval,“ povídá, jak vyspěl.

4. Matthews byl naprosto vykolejený, když fanoušci v Curychu skandovali jeho jméno po vítězné trefě proti rivalovi z Davosu

Když se 9. října Curych utkal proti Davosu, byl to Auston Matthews, který hrál klíčovou roli. Při výhře 3:2 vstřelil dva góly a zejména ten druhý znamenal přísun bodů do ligové tabulky. Americký snajpr si ve třetí třetině najel na přihrávku a přesným zásahem utkání rozhodl.

„Byl to jeden z nezapomenutelných mačů uplynulé sezony. Po konci třetí třetiny začali fanoušci spontánně vyvolávat moje jméno a skákat na tribunách. Podíval jsem se na ně a bylo to šílené. Co jsem ale nevěděl, bylo, že když lidé takhle blázní, tak hráči se pak vrátí na led a poděkují jim. Vůbec jsem to netušil, než na mě někdo začal řvát, ať jdu zpět. Byl jsem hodně zmatený, ale nakonec jsem jim šel zasalutovat a bylo to úžasné,“ říká s úsměvem na rtech.

5. Matthewsova matka Ema připravila pro svého syna a jeho spoluhráče z Curychu oblíbené jídlo, a pomohla mu tak oslavit osmnácté narozeniny

Rodiče povětšinou vždy stojí za svými potomky a zajišťují jim příjemné zázemí. Nejinak je tomu také v případě mladé naděje světového hokeje. „Miluju ty její kuřecí tortillové polévky. A nejsem sám. Když ji udělala na mé narozeniny, tak snad polovina manželek od hráčů z týmu chtěla znát recept. Bylo to od ní super a prolomilo to ledy,“ oceňuje matčin přínos.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter