5 vs 5. Pozitiva a negativa českého týmu na MS v Praze a Ostravě

Mistrovství světa 2015 je za námi a všem je jasné, že si nikdo jiný než Kanaďané zlato nezasloužil. Společně s Američany se nám prakticky povedlo ohrozit reprezentanty kolébky hokeje nejvíce, o Rusech se snad ani mluvit nedá. Ať už čtvrtou příčku berete jako úspěch nebo ne, výkony českého nároďáku měla svá pozitiva i negativa.

Čtvrté místo za Kanadou, Ruskem a Spojenými státy. Na olympiádě by to byl bezesporu super výsledek, na mistrovství světa se možná najdou fanoušci, kteří odejdou se sklopenou hlavou. Upřímně ale vzhledem ke skvělým výkonům, které zbylé tři velmoci předváděly, se jedná o příjemné vyústění. Začněme tedy na pozitivní notě.

1. Jaromír Jágr – třiačtyřicetiletý veterán opět předvedl své kouzlo. Od odchodu z New Jersey jako by opět nabral stejnou rychlost jako zamlada, geniální je možná o něco více. Dobře naladěné prostředí plné nováčků na prosluněné Floridě ho dost možná trochu změnilo, dalo mu nový význam kariéry. Čechy v Praze doslova táhl za úspěchem.

2. Michal Jordán – obránce, který letos stále střídal Carolina Hurricanes za farmu v Charlotte ukázal, že se od loňského šampionátu zvedl tak o 200 procent. Směrem dopředu byl hodně vidět, směrem dozadu moc ne, což je jedině dobře. Určitě se s ním dá počítat do nové defenzivní generace české reprezentace a spolehnout se na něj, doufejme, budou moci i u Hurikánů.

3. Dominik Simon – podobně jako v případu Michala Barinky, i nasazení tohoto mladého bojovníka bylo před turnajem kritizováno. I výsledek byl podobný, dokonce bych řekl, že lepší. Simon předváděl svou rychlost, střelecký instinkt, hokejové myšlení a dobré odhodlání v každém duelu a dokonce na sebe upoutal pozornost scoutů z NHL. Kdy ho tedy uvidíme za mořem?

4. Petr Koukal – další člen skvělé čtvrté lajny patřil rovněž mezi ty nejbojovnější hráče na ledě. Zářivá budoucnost před ním nejspíš nestojí, na téhle úrovni ale nedělá skoro žádné chyby a navíc je hráčem, kterého si každý kouč přeje. Maximální odhodlání a kvalitní práce při přesilovkách soupeře byly hlavními důvody, proč se do nominace dostal. A svůj úkol splnil na jedničku.

5. Martin Zaťovič – podobně jako Simon s Koukalem, Zaťovič neměl patřit mezi hvězdy na tomto turnaji a svá očekávání s přehledem uspokojil. Párkrát se prosadil a byl dost možná nejtvrdším Čechem na ledě.

6. Michal Vondrka – dopsán byl na soupisku až později a ihned měl zásadní dopad na hru celého mužstva. Forma mu vydržela bohužel jen pár dní, pak už i od něj štěstíčko ustoupilo, jinak měl naději udělat něco i se stavem semifinále s Kanadou.

Pozitiv bylo šest, takže negativa budou jen čtyři. Co jiného by mělo být známkou úspěšného turnaje.

1. Ondřej Němec – za mořem ho prakticky nikdo nezná, nebýt jeho práce s reprezentací, nebyl by tolik slavný ani tady. Loni se v Bělorusku prezentoval solidními výkony na obou stranách ledové plochy, něco podobného se čekalo i letos. Ale byla z něj cítit jakási odevzdanost, když odcházel střídat v situacích, kdy ho bylo na ledě potřeba. A rychlé forvardy těžších soupeřů prakticky nestíhal.

2. Alexander Salák – i on sám si sypal popel na hlavu a sice nezavinil všechny góly, které v úvodu šampionátu pustil, ale nepřidal k tomu nic navíc. Bohužel, letos holt neměl formu a NHL mu dost možná definitivně unikla právě v tomto ročníku.

3. Vladimír Růžička – dovolovat si takhle na kouče, no teda. Upřímně, Češi lepšího kouče nemají a Růžička sám je výborný lodivod. Taktiku bezesporu zvládá na jedničku, to, co naši předváděli zpočátku semifinále s Kanadou, by bez kvalitního trenéra nešlo. Udělal ale pár chyb. Radka Smoleňáka nasazoval do zápasů, kde tvrdost navíc nebyla potřeba, Tomášem Plekancem pak rozhodil fungující mužstvo. Proti silnému Švédsku v prvním zápase nasadil slabšího gólmana, skvělého Simona dokonce neváhal sešoupnout na post třináctého útočníka.

4. Radek Smoleňák – před turnajem z něj byl velký hrdina, když jako kapitán natloukl jednomu z Finů. To byla samozřejmě dobrá práce. V Praze pak ale tolik nevyčníval, ba naopak. Nijak zvlášť nevyhořel, to v žádném případě, ale osobně jsem od něj čekal podstatně více.

Teď už nezbývá než rok čekat, že... To sotva, NHL spěje do své nejlepší fáze, a tak se hned vraťme na zámořská kluziště, pokud tedy patříte k těm, kteří si do evropského hokejového dění na dva týdny odskočili.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter