Ještě nezmizeli. Které bitkaře v NHL vídáme nadále a proč? – část čtvrtá

Hrají pěstmi a srdcem. Hokejově na tom tak dobře nejsou, a tak vědí, že musí udělat naprosto cokoli, aby měli šanci splnit si sen a vyhrát Stanley Cup. Chrání hvězdy a trestají hříšníky. Přesto je liga nechce ani vidět. Bitkaři podle mnohých do hokeje nepatří, přesto jsou neodmyslitelně částí historie a kultury tohoto sportu. A díky bohu, stále jich v NHL několik válčí. Jinak by to totiž nebylo ono.

Občas vypadá, jako kdyby si něco před zápasem dal. Nebo jako kdyby prostě od narození fungoval na jiné frekvenci než zbytek lidstva. Derek Dorsett je dost možná nejtvrdší provokatér od dob Matta Barnabyho a ani nemusí moc dělat, aby soupeře vyprovokoval. Stačí se na něj totiž podívat.

S výjimkou nedávné stávkou pokažené sezony sbírá tenhle rodák z kanadské prérie sto trestných minut rok co rok už od ročníku 2004/05. Jeho dřívější působení v juniorské kategorii už není na internetu statisticky zmapováno. Čtyřikrát dokonce pokořil hranici dvou stovek, z toho jednou v NHL. V juniorech přitom také ukazoval, že se občas dokáže trefit, a v dresu Medicine Hatu jednou dosáhl na 64 kanadských bodů.

Po Dorsettovi na draftu sáhl Columbus a právě za Modrokabátníky se nebojácný křídelník rval, jak jen to šlo. Byl u toho, když se Jackets poprvé v historii dostali do play-off, to byl ale ještě nováček. O rok později už začal přispívat i bodově a zaznamenal tři dobré sezony, kdy se dostal k hranici dvaceti bodů.

Trejd do Rangers mu moc neprospěl, což jen potvrzuje, že pod Alainem Vigneaultem se tomuto typu hráčů prostě nedaří. Loňský odchod do Vancouveru byl ale bezesporu správným krokem. Se třiadvaceti body je desátý v týmové produktivitě a úspěšně ze sebe smývá nálepku bitkaře. Je totiž něco víc. Ale navždy to bude ten blázen Dorsett, který klidně zahodí rukavice s Johnem Scottem.

V Columbusu si vybrali Bolla

V Columbusu si Dorsetta určitě užili, daleko více však už od začátku, alespoň co se bitek týče, sázeli na Jareda Bolla. Není se čemu divit, křídelník původem z Chicaga patří k tomu vůbec nejlepšímu, co může NHL v tomto ohledu nabídnout. Na Dorsetta má pár centimetrů a navíc má skvěle zvládnutou techniku bitek, takže přemožitele hledá jen velmi těžce.

Podobně jako Cody McLeod v Coloradu, i Boll se stává s přibývajícími zkušenostmi a popularitou mezi fanoušky jak identitou týmu, tak lídrem v kabině. Stejně jako bitkař Avs, i Boll nosí už pár let na hrudi áčko a v týmu bez kapitána tak má podobnou roli jako Brandon Dubinsky, Jack Johnson a Mark Letestu.

Boll párkrát na počátku kariéry u Jackets dokázal, že na to má i herně, nejen jako bitkař. 14 bodů z ročníku, kdy se tahle franchise poprvé dostala do play-off je ale jeho dosavadní maximum. Momentálně rozjetým Modrokabátníkům tak prostě přispívá jinou cestou. Jak je známo, někteří hráči tmelí tým skvěle a Boll mezi ně patří.

A pomáhá samozřejmě také při ochraně hvězd Columbusu. Letos zahodil rukavice už patnáctkrát a svého zatím jediného přemožitele našel až v lednu v Tanneru Glassovi z Rangers. Jinak si připsal skalpy Chrise Neila, Zaca Rinalda a Kyla Clifforda a vyhrál ještě dalších šest bitek kromě těchto tří.

Hokej místo amerického fotbalu

Když hrajete proti St. Louis Blues, nejvíce se bojíte Ryana Reavese. Pochází z Winnipegu, ale jeho otec Willard byl Afroameričan z pouštní Arizony, kterého asi zamlada těžko napadlo, jak se bude jeho syn živit. Sám hrál profesionálně americký fotbal, v NFL hrál sice jen tři zápasy, ale v kanadské lize byl dokonce jednou vyhlášen nejlepším hráčem roku a se svým týmem vyhrál titul zvaný Grey Cup.

Malý Ryan se ale jako dítě rozhodl, že ho ke slávě a respektu dovede lední hokej, jak by také ne, když většinu svého dětství strávil v chladné Manitobě. Ve své rodné provincii zůstal i jako junior, bitkař se z něj stal ale až po roce na farmě a od té doby pokořil hranici 100 trestných minut pokaždé.

Mnozí sice Reavesovi zazlívají, že si vybírá své soupeře pro bitky a když věří, že hrozí prohra, raději rukavice neshazuje. Což je sice chytré, ale velmi nehokejové. Možná i díky tomu letos sedm z osmi bitek vyhrál a jediného přemožitele našel v o dost větším Anthonym Pelusovi z Jets.

Letošní ročník je pro Reavese ale speciální tím, že se mu konečně daří zbavovat se nálepky čistého „goona“, jelikož začínal sbírat body. Doposud jich má na kontě dvanáct, z čehož šest jsou góly. Není to sice úplně úchvatné, ale v porovnání s časem na ledě je asi tak efektivní jako Patrik Berglund. Navíc ukazuje velkou dávku tvrdosti, viz jeho nedávné vytrhnutí vlastního zubu v zápase s Chicagem.

Pokračování příště.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter