Ještě nezmizeli. Které bitkaře v NHL vídáme nadále a proč? – část pátá

Hrají pěstmi a srdcem. Hokejově na tom tak dobře nejsou, a tak vědí, že musí udělat naprosto cokoli, aby měli šanci splnit si sen a vyhrát Stanley Cup. Chrání hvězdy a trestají hříšníky. Přesto je liga nechce ani vidět. Bitkaři podle mnohých do hokeje nepatří, přesto jsou neodmyslitelně částí historie a kultury tohoto sportu. A díky bohu, stále jich v NHL několik válčí. Jinak by to totiž nebylo ono.

Tim Jackman by si ještě v juniorském věku nevsadil, že se do NHL probojuje díky svým bitkařským schopnostem. Zatímco někteří jeho vrstevníci už shazovali celkem často, on se prokousával středoškolskou soutěží v Minnesotě a poté také vysokoškolskou ligou za státní univerzitu ve stejném státě.

V unvierzitní NCAA se moc bitky netolerují, koneckonců hráči tam bez ohledu na věk musí hrát s mřížkou, a to tam někdy zůstávají až do pětadvaceti. Jackman se ohřál jen na dva roky, než dostal profesionální smlouvu a odešel na farmu Columbusu do Syracuse. A hrál hokej. Do NHL se nadále snažil prorazit díky skillu a umění, ne tvrdou silou a obětavostí.

To se mu nakonec i povedlo, během několika let ale bylo jasné, že pokud si chce své místo udržet, musí přidat něco navíc. A tak díky své výšce 193 cm usoudil, že by se klidně mohl rvát. Permanentní místo v nejlepší lize světa mu to vyneslo v sezoně 2008/09, kdy také v dresu Islanders nasbíral svých doposud rekordních 155 trestných minut.

O dva roky si v Calgary vytvořil také maximum v kanadských bodech, když jich nasbíral 23. Od té doby se však ani nepřehoupl přes desítku, ve třiatřiceti letech navíc začíná uvadat i jeho bitkařský um, který nikdy nebyl nijak speciální. Proč si ho Ducks drží? Neváhá chránit své spoluhráče a i když často bitku prohraje, cení se to. V playoff ho ale asi moc neuvidíme.

Bitkař spojka

Spojkou, tedy „clutch playerem“, hráčem, který zazáří, když to zrovna tým nejvíc potřebuje, je ještě mladý čtyřiadvacetiletý kanadský bitkař Kyle Clifford. V dresu Kings má za sebou pátou sezonu v kariéře a na jihu Kalifornie s ním mohou počítat i do budoucna. Jak už bylo řečeno, není totiž jen bitkařem.

Draftovali ho už ve druhém kole, protože svou velikost dokázal využít i ke sbírání bodů, nejen skalpů ostatních bijců. Jako nováček už v devatenácti nasbíral 141 trestných minut, což je rekord, který nejspíš díky ubývající tendenci bitek nepřepíše. Samotný trend mu ale zas tak moc vadit nemusí.

Clifford má své speciální místo v kádru Králů nejen díky své síle a obětavosti, ale také díky tomu, že kdyby se hrálo jen play-off, rok co rok by překonával hranici 20 kanadských bodů. Loňská sezona hovoří za vše. V základní části potřeboval na 8 bodů 71 utkání, ve vyřazovacích bojích mu stačilo na 7 čtyřiadvacet.

Nic takového od něj samozřejmě letos čekat nemůžeme. Kings opět doplatili na svou nedochvilnost a do bojů o play-off dorazili pozdě. A pod novým koučem může být i pro Clifforda vše jinak, přeci jen u těchto hráčů závisí na koučovi daleko více než u hvězd. Tedy pokud se potvrdí spekulace, že Darryl Sutter v Los Angeles končí.

Hokej je legrace

Někoho hokej bolí, jiní se jím baví. Někteří zvládají kombinovat obojí s úsměvem, za což si zaslouží obdiv. Se 201 centimetry to možná pro Johna Scotta není zas takový problém. Vždyť se mu stává, že ho k bitce vyzývá někdo, kdo na něj sotva dosáhne (Derek Dorsett). A to je samozřejmě pro velkého bijce Sharks další důvod k úsměvu.

Jako mladý hrál spíš obránce a rovněž se vydal do NHL univerzitní cestou, kde patřil mezi ty nejobávanější hráče, nikoli však bodově. Až v šestadvaceti letech dorazil do svého cíle, nejprve hrál za Minnesotu a pak pokračoval přes Chicago a New York do Buffala, v jehož blízkosti vyrostl. I tam se postaral o pár úsměvných momentů, například když ho Phil Kessel kácel jako strom při přípravném utkání.

V dresu Sabres si sice vytvořil rekord v počtu trestných minut v sezoně, jeho poslední sezonu však také doprovázela velká frustrace. Kouč ho nestavil a týmu se nedařilo, což vyústilo v suspendaci za ošklivý hit na Louiho Erikssona. A objevily se otázky, co tenhle zlobr stále dělá v NHL.

V San Jose se ale i pro něj našlo místo a dokonce se mu v týmově nevydařené sezoně povedlo zdvojnásobit svůj dosavadní počet vstřelených branek v kariéře. Fanoušky bitek pak bavil nejen v soubojích s Dorsettem, ale také s Jackmanem, se kterým zpestřoval už tak zajímavou kalifornskou rivalitu Žraloků s Anaheimem. A bavil i v televizi, při reality show Road to NHL Stadium Series.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter