Ještě nezmizeli. Které bitkaře v NHL vídáme nadále a proč? – část první

Hrají pěstmi a srdcem. Hokejově na tom tak dobře nejsou, a tak vědí, že musí udělat naprosto cokoli, aby měli šanci splnit si sen a vyhrát Stanley Cup. Chrání hvězdy a trestají hříšníky. Přesto je liga nechce ani vidět. Bitkaři podle mnohých do hokeje nepatří, přesto jsou neodmyslitelně částí historie a kultury tohoto sportu. A díky bohu, stále jich v NHL několik válčí. Jinak by to totiž nebylo ono.

Jedním z posledních mohykánů je montrealský Brandon Prust. Jednatřicetiletý křídelník původem z ontarijského Londonu si už v juniorce uvědomil, že pokud chce uspět, musí začít shazovat rukavice. Ve stejný rok nasbíral 269 trestných minut, o pár let později na farmě Flames v Omaze hned 294. V NHL se nejvíce dostal na 160 v sezoně 2010/11 s New York Rangers.

Prust moc nevyrostl, se 180 centimetry a 88 kilogramy patří mezi ty nejmenší bijce v lize, ale i tuto nevýhodu dokáže využít ve svůj prospěch. Je v něm hodně dravosti, což dokazuje jak při hře, kdy mu nevadí třeba sejmout gólmana, nebo právě při bitkách. Navíc má na jedničku zvládnutou techniku pěstních soubojů, v tom patří mezi absolutní elitu v NHL.

Vítěz Memorial Cupu z roku 2005 si tedy přes svou velikostní indispozici vyskakovat, jak se mu zachce a neváhá zajít za hranice pravidel. Před disciplinárku musel už několikrát, naposledy za neúmyslný faul na svého kamaráda Dereka Stepana v loňském play-off. Rovněž se párkrát dostal do křížku s jedničkou Tampy Bay Benem Bishopem. A mimo led se nebál nazvat bývalého kouče Senators Paula MacLeana tlustým mrožem (viz MacLeanův knírek).

Podle všeho je s ním ale v kabině legrace a mnoho týmovějších hráčů byste v hokeji asi nenašli. A nejen to, Prust umí samozřejmě i hrát hokej. V již zmíněném ročníku 2010/11 nasbíral s Rangers 29 kanadských bodů, letos má stále šanci, že opět pokoří hranici dvaceti. A to se u hráčů třetí i čtvrté lajny cení.

Má na to i hnusák z Ottawy?

Odpor a hnus. Takové pocity má mnoho hokejových fanoušků, když se začne mluvit o Chrisi Neilovi. Dvorní bitkař Ottawy není žádný andílek a na žádného si nikdy nehrál. Vyrostl na farmě uprostřed ničeho a už jako mladík na farmě dosáhl na 354 trestných minut. V NHL jeho rekord činí 231, z nováčkovské sezony za Senators.

Mnozí si při vyřknutí jména Senátorů vybaví Erika Karlssona, jiní stále Daniela Alfredssona. Historií i současností celku je ale právě Neil. Do Ottawy se dostal před čtrnácti lety a právě švédské hvězdy celou dobu chránil. I díky němu se Sens dostali až do finále Stanley Cupu.

Jasně, Neila si mnozí pamatují třeba díky vskutku neférovému zákroku na Chrise Druryho, jenž tehdy hrál v Buffalu. Pak se strhla památná hromadná bitka, kdy se Ray Emery stačil porvat hned se dvěma hráči Sabres včetně gólmana. Právě s Emerym se pak ale Neil jednou pustil do bitky na tréninku, což nevěstilo nic dobrého. Nejednalo se totiž o nic kamarádského.

Pravý křídelník s 893 zápasy v NHL na kontě už ale tak trochu přestává stačit. Kdysi býval perfektním hokejistou. Létal po ledě, bořil lidi a jednou měl i 33 bodů. Pro fanoušky Sens jako ze snu, pro zbytek ligy nesnášený. Nyní mu je pětatřicet a letošní ročník mu zničil zraněný palec. Od loňské sezony už to bohužel herně nebylo ono. V bitkách sice starý lišák Neil stále umí hrát první housle, otázkou však je, jestli ho v lize uvidíme i příští rok.

Čert přímo z pekla

Vesnice Rankin Inlet v inuitském teritoriu Nunavut je peklem na zemi. Kvůli svému postavení uprostřed věčné zimy má historii zkaženou alkoholem, podobně jako celá severní polovina Kanady. Tam holt můžete buď lovit nebo chlastat. Před sedmi lety tam měli sněhovou bouři, která trvala sedm dní.

Jordin Tootoo se sice z pekla dostal, když šel hrát juniorku do Edmontonu. Neunikl však svým démonům navždy. O pět let později jeho talentovaný starší bratr Terence spáchal sebevraždu a při svém angažmá v Nashvillu sám Jordin propadl tomu, co ničí jeho domovský region. Alkohol nakonec překonal i s pomocí ligy a nedávno vydal knihu, ve které své boje popisuje.

Netrvalo dlouho a začil v barvách Predators svou životní sezonu, když nasbíral celkem 30 bodů. Co se trestných minut týče, nikdy nebyl takový ďábel jako již zmiňovaní Prust s Neilem. Soupeře ale otravoval pořádně i s rukavicemi na rukou. Se 175 centimetry rovněž patří mezi rychlé bruslaře, a tak často nahání protihráče jako čert, což mu sice nestačilo k setrvání v kádru vyměklého Detroitu, letos je ale díky tomu opět vidět.

V New Jersey se sice nějakou dobu rozkoukával, při osudovém zákroku Roberta Bortuzza na Jaromíra Jágra ani nevěděl, co se stalo, takže nezasáhl. Hvězdu svého celku tak pomstil až později, obrovitého beka s přehledem porazil. I v bitkách těží z výbušnosti, dravosti a výdrže. Samotný incident s velkým obráncem Pittsburghu (nyní už St. Louis) jako by mu ale změnil sezonu. Od té doby je jen terčem chvály a jedním z mála důvodů, proč se mohou fanoušci Devils občas usmát.

Pokračování příště.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter