Ještě nezmizeli. Které bitkaře v NHL vídáme nadále a proč? – část třetí

Hrají pěstmi a srdcem. Hokejově na tom tak dobře nejsou, a tak vědí, že musí udělat naprosto cokoli, aby měli šanci splnit si sen a vyhrát Stanley Cup. Chrání hvězdy a trestají hříšníky. Přesto je liga nechce ani vidět. Bitkaři podle mnohých do hokeje nepatří, přesto jsou neodmyslitelně částí historie a kultury tohoto sportu. A díky bohu, stále jich v NHL několik válčí. Jinak by to totiž nebylo ono.

Brandon Bollig v žádném případě není tradičním bitkařem. Do NHL sice vtrhl ve velkém stylu, když za Chicago v sezoně 2011/12 v 18 duelech předvedl hned několik vskutku povedených pěstních soubojů, ale časem se ukázalo, že tenhle chlapík ze St. Louis je spíše někde na pomezí příležitostního střelce, občasného bijce a častého provokatéra.

Jako junior Bollig věděl, že na univerzitu nepůjde, pokud ho tam nedostane hokej. A nemít v Americe vzdělání, to není dobrá situace, takže prostě odešel do USHL a hrál. A nejen to, v dvou ze tří sezon v této juniorské lize nasbíral více jak 200 trestných minut. Ve vysokoškolské NCAA pak ale začal i ukazovat, že to umí s pukem, a tak po něm sáhli Blackhawks.

Do prvního týmu ho dostalo čistě to, co předváděl bez rukavic. Nesbíral sice dále dvě stě trestných minut za sezonu, ale body z jeho hry opět zmizely. A později se vrátily jen na chvilku, letos se totiž vousatému bojovníkovi maximum z loňské sezony (14 bodů) nejspíš dohnat nepovede. Ve svém novém působišti ale vypomáhá jinak.

Bolliga si v Calgary cení především pro jeho týmový přístup a pracovitost. Na ledě nechává sto procent a v kabině dobře tmelí partu. Navíc se rád zastane spoluhráče a díky tomu, že hokejově je na tom aspoň trochu dobře, vytlačil z A-týmu bitkaře Briana McGrattana, což je nejspíš jediné minus jeho přestupu do Kanady.

McLeod lídrem a příkladem pro mladé vůdce

Třicetiletý Cody McLeod patří přesně k těm hráčům, které většina fanoušků nechce v lize ani vidět, dokud nehrají za jejich oblíbený tým. V Coloradu se jedná o velmi populární postavu, která spojila celou svou kariéru s jedním celkem. Laviny si toho cení natolik, že tenhle rodák z prérijní Manitoby nosí už čtvrtým rokem na hrudi áčko.

Zkušený bijec vlastně nikdy nebyl pouze bitkařem v Coloradu. Už ve své druhé sezoně dosáhl na dvacet kanadských bodů, ze kterých patnáct byly vstřelené branky. A není to tak dlouho, co zaznamenal svůj stý bod v kariéře, což je prostě pro tenhle typ hráče poměrně velká věc.

Jedinečnost McLeodovy role však spočívá především v tom, že on je tím skutečným lídrem Avs, co se týče předávání zkušeností a podnikání zoufalých akcí, které mohou na poslední chvíli zvrátit zápas nebo vylepšit pozici pro příští duel. Momentální kapitán Gabriel Landeskog je moc mladý a jeho druhý asistent Jarome Iginla ještě není identitou organizace. McLeod zatím bezesporu ano.

Nikdy nedraftovanému křídelníkovi se však zazlívá to, že často pro svůj tým zachází za hranice pravidel. Trestných minut už má v kariéře 1 150 (pouze v NHL), což je u bitkařů normální, ale jde především o ta nepsaná pravidla. McLeodovi vskutku nedělá problém udělat něco fakt ošklivého, co by neměl. No, určitě v tom není sám. Ale právě to ho dělí od těch svatých.

Nejlepší bitkař v lize?

Po odchodu Briana McGrattana z Calgary do ústraní v American Hockey League se nabízí otázka, kdo je vlastně nejlepším bitkařem v lize. Jedním z kandidátů byl dvorní bijec hlavního rivala Flames Edmontonu, kterým není nikdo jiný než Luke Gazdic. Obr s balkánskými kořeny i s McGrattanem svedl pár pohledných bitek.

Draftoval ho sice Dallas, po pár letech na farmě Stars v Austinu, hlavním městě Texasu, však odešel z jihu na sever. Oilers mu dali místo v prvním týmu, kde odehrál celý ročník. Chyběl jen v patnácti zápasech a poctivě si vyválčil 127 trestných minut. Prvního přemožitele našel až v Jayi Rosehillovi, pak ho z celkových patnácti bitek porazili jen McGrattan a Milan Lucic.

Dokonce si poradil s takovými bijcemi, jakými jsou houževnatý Brandon Prust, spolehlivý Jared Boll, zkušený Shawn Thornton nebo taktik Zenon Konopka. Na udržení místa v prvním týmu Olejářů to ale nestačilo. Letos hraje jen zřídkakdy a dokonce se musel párkrát objevit na farmě v Oklahoma City.

Postupné vyhošťování nejtvrdších hráčů v lize si však jako jednoho z prvních za oběť vybralo právě tohoto rodáka z Toronta. Průměrem bodů na zápas si sice letos hodně polepšil, to mu ale nepomohlo k udržení své role v týmu. A přestože se Oilers celkově zlepšili, na play-off to opět nestačilo. Edmonton musí totiž pochopit, že hráče jako Gazdic k úspěchu potřebuje.

Pokračování příště.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter