Jiří Sekáč: Není čas ztrácet čas

Nestává se často, aby hokejista, který neprorazí v zámoří a poté se vrátí domů, dostal ještě jednu příležitost k účinkování na užším kluzišti. To však není případ Jiřího Sekáče, který má nyní příležitost, o jaké se mu před třemi lety ani nesnilo.

Cesta Jiřího Sekáče do NHL je nesmírně klikatá a nesmírně komplikovaná, dnes se ale zdá, že měla cenu. Sekáč je členem třetího útoku v současnosti nejlepšího týmu celé ligy a řada okolností nahrává tomu, že by u toho mohlo zůstat.

Zpátky však na začátek. Sekáč do zámoří poprvé odešel ve svých sedmnácti letech. V Ontario Hockey League odehrál osm utkání za Peterborough Petes a ani jednou se bodově neprosadil. Zbytek sezony a celou následující tak strávil v United States Hockey League, kde v 96 utkáních zaznamenal 66 bodů. Plodná byla především druhá sezona, kdy za 58 utkání nasbíral 45 bodů (18+27). Ani to však pozornost scoutů neupoutalo a Sekáč se vrátil do Evropy. Nastupoval za Lev Poprad a pár zápasů odehrál v kontinentální juniorce.

Jak sám s odstupem přiznává, nebylo to pro něj zrovna jednoduché období. „Už jsem nechtěl zpátky do juniorky, chtěl jsem hrát se seniory, bylo to opravdu těžké. Skoro jsem se před svými rodiči rozplakal. Nikdy jsem si nemyslel, že se ještě kdy do Ameriky vrátím, ale hodně mi v tom pomohl tatínek. Celá má rodina, tatínek, maminka, přítelkyně mi hodně pomáhají. Možná jsem to nevzdal jen kvůli nim,“ vzpomínal.

První gól Jiřího Sekáče v NHL a oslava jeho tatínka

Situace ovšem byla taková a Sekáč se s ní musel smířit. Po přestěhování Lva z Popradu do Prahy se chytil. Svůj talent pak ukázal především během poslední sezony, kdy nasbíral 28 bodů (11+17) za 47 zápasů a Lvu pomohl do finále Kontinentální hokejové ligy. V něm sice Pražané neuspěli, zato Sekáč mohl být se dvanácti body z posledních dvanácti utkání spokojený. Na stole mu také ležela lukrativní nabídka, která by jej mohla zabezpečit na dlouhou dobu dopředu. Dnes ale všichni víme, jak to se Lvem dopadlo a jak prozíraví byli jeho agenti.

Sekáč se rozhodl nepřijmout a čekal na nabídky z NHL. „Každý normálně uvažující hokejista chce hrát v NHL,“ tvrdí Sekáč, který pak s českým týmem odjel na mistrovství světa do Minsku a už věděl, že o něj v zámoří opravdu je zájem. Sekáče chtělo hned deset týmů, z nichž si nakonec vybral 3-4 a rozhodoval se mezi nimi. Volba nakonec padla na Montreal, kam se zajel podívat ihned po skončení běloruského světového šampionátu. Češi medaili nezískali, Canadiens zrovna vypadli ve finále Východní konference s Rangers. Ani to však na zážitku neubralo. „Když jsem tu byl poprvé, hned mi bylo jasné, že tu chci zůstat,“ řekl Sekáč.

Dobře si ale byl vědom, že u Habs to nic jednoduchého nebude. „Možná to byl v tu chvíli tým, kde bylo nejtěžší prorazit,“ dodal. První prověrkou byl tréninkový kemp, kde Sekáč zaujal především svou fyzickou připraveností, kterou získal individuální přípravou pod dohledem kondičního kouče Martina Iterského. Při testech nováčků byl nejlepší a když zelenáči běhali mezi kužely na způsob člunkového běhu, opět vyhrál. V tomto typu testu je úroveň 12 považována za dobrý výsledek, úroveň 13 za skvělý… Sekáč dosáhl na úroveň 14,5 a kdyby jej nezastavili, možná tam běhá dodnes.

Souhrn výkonů Jiřího Sekáče během přípravy

I přes upoutání pozornosti to ale Sekáč neměl na začátku logicky jednoduché. První tři zápasy se směrem dopředu poměrně trápil, pro další tři zápasy mu zase průměrný pobyt na ledě klesl pod deset minut. A ačkoliv dal premiérový gól Bostonu, trenér Michel Therrien jej vyřadil ze sestavy. Mimo ni strávil sedm zápasů a vrátil se ve velké parádě. Ostatně, který jiný nováček či mladík v NHL si může říct, že jeho tým bez něj v sestavě má bilanci 3-4 a s ním 11-1?

Samotná přítomnost Sekáče v zápisu o utkání ale není tím, co by Habs vyhrávalo utkání. Před sezonou se hodně řešilo, do kterého útoku bude ašský rodák umístěn. Čtvrtý by pro něj asi byla škoda, první a druhý jsou zase zatím příliš vysokou metou. Volba tak padla na třetí útok. Ten je v letošní sezoně považován za ještě více defenzivní oproti minulosti, o čemž ostatně vypovídá i statistika střídání. Důležité však je, že funguje chemie mezi Sekáčem a centrem Larsem Ellerem.

Fanoušci Habs si českého útočníka cení hlavně kvůli jeho hře tělem, důrazu v osobních soubojích a také hře v rohu kluziště. Je tu však ještě jeden důležitý aspekt, na který řada pozorovatelů ukazuje – třetí útok hodně času tráví v obranné třetině, přesto je nebezpečný i pro branku soupeře. Zásluhu na tom má právě Sekáč, který často jednoduše vezme puk ve svém pásmu a doveze jej do toho útočného.

Montreal tak má vyrovnané útoky, které plní své úkoly a první tři dokáží do jednoho být nebezpečnými, což u některých týmů NHL není pravidlem a projevilo se to třeba v utkání s Philadelphií. Habs zlepšili přesilovky, měli nebezpečné tři útoky a Flyers kontrovali pouze formací Jakuba Voráčka, jenž, mimo jiné, v tomto utkání předstihl Sidneyho Crosbyho na čele produktivity.

Sekáč se stává specialistou na zápasy s Bostonem. Zaznamenal proti němu svůj první gól v NHL a o měsíc později také svůj první přesilovkový gól (video).

Ani výše popsané ovšem od začátku nebylo samozřejmostí. Ve třetím útoku stále dostával šanci René Bourque, jemuž po skvělém play-off evidentně zvlhnul střelecký prach a byl přeložen na farmu v Hamiltonu. Při jízdě Montrealu v play-off sice vstřelil v sedmnácti utkáních osm branek, jinak se ale trápí. Za posledních čtyřiapadesát utkání v základní sezoně nastřílel jen tři góly, z toho jednu v posledních dvaatřiceti.

Proslýchá se, že Bourqua do Hamiltonu poslala intervence generálního manažera Marca Bergevina. Ten je proslulý tím, že mladíky do prvního týmu netlačí a raději je nechává dozrát. Sekáč se mu ale evidentně líbí a tak Bourquea neváhal poslat na farmu, kde mu plat klesl o 900 tisíc dolarů. Právě peníze jsou jedním z příčin, proč Bourque i přes svou nízkou výkonnost stále sídlil v sestavě – pokud se jej Habs pokusí vytrejdovat, stejně budou muset ještě platit podstatnou část jeho platu.

Tak jako to třeba dělá Dallas, kam Canadiens poslali dalšího Sekáčova konkurenta Travise Moena. Místo něj přišel Sergej Gončar, jenž pravděpodobně dohraje tuto sezonu a v NHL končí. Jeho přínos je ale obrovský – Montreal patří k dlouhodobě nejhorším týmům na přesilovky a první Gončarovy zápasy na tom leccos změnily. Avšak, kdyby nebylo ani toho, Sekáčovi ubyl jeden konkurent a druhý je na farmě.

Stále ale existuje možnost, že se Sekáč zraní (aniž bychom to chtěli přivolávat, ale takový prostě život je) nebo mu nebude bodově a herně přáno na konci sezony. Pak by měl na scénu nastoupit znovu Bourque, muž stvořený pro play-off, kam zatím Montreal míří. „Já mu říkám The Bear (medvěd), protože přes zimu hibernuje a probouzí se na jaře s přicházejícím play-off,“ prohlásil o Bourqouvi jeden z hokejových expertů Michael Farber.

I kdyby k tomu nakonec došlo, Sekáč se rozhodně do KHL vracet nehodlá. Jeho sen je hrát NHL a toho se nechce vzdát. „I kdybych měl být poslán na farmu, nechci utíkat zpátky do Evropy. Poperu se o svou šanci,“ tvrdí hráč, na nějž práva pro KHL vlastní nejbohatší tým soutěže Kazaň.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter