Komentář: Nová podoba Utkání hvězd byla trefou do černého

Před uplynulým víkendem panovaly určité obavy, jak hráči k letošnímu Utkání hvězd přistoupí. Zase ho vypustí? Nebo se konečně budou po několika letech alespoň naoko snažit? Včerejší zápasy daly zcela jasnou odpověď: Ne, tohle rozhodně nebyla poslední All-Star Game, jak se ozývaly některé hlasy. Kdo viděl závěr finálového duelu, musí dát za pravdu, že hokejisté hráli takřka naplno a oba týmy se snažily urvat vítězství.

Vzpomínáte ještě na loňský rok? Tehdy se v Columbusu utkaly výběry Východní a Západní konference a událost měla velmi blízko k frašce. Mužstvo pod vedením Jonathana Toewse vyhrálo 17:12, ale více než rekordní výsledek rozvířil debatu přístup hráčů.

Tak laxní pojetí se často nevidí ani na rybníku za vsí, natož pak na nejvrcholnější hokejové scéně světa. Gólů sice padla spousta, ale nikdo si opravdu neužíval situace, v nichž brankáři-sněhuláci nechávali prostor ve výstroji hvězdám, které se na ně „řítily“ ve vycházkovém tempu v brejku.

Zcela pochopitelně se na mysl tane argument: Přece není možné po hráčích požadovat, aby hráli na plné pecky. Taky by se klidně mohli zranit a to nikdo nechce.

Letošní Utkání hvězd však ukázalo, že to možné je. Jistě, zvolení hokejisté stále nevymetali se soupeři mantinely a neskákali do střel, přesto byl na první pohled viditelný rozdíl v nasazení a důrazu. Počínaje gólmany, kteří předváděli mnohdy až neuvěřitelné zákroky a dělali vše proto, aby puk neskončil za jejich zády, po důslednější hráče v poli.

Podívejte se na skvělý zákrok Johathana Quicka:

Že bude mladíček Dylan Larkin po ledě létat, ačkoliv o nic nejde, se dalo tak nějak čekat. Ale aby i Jaromír Jágr ve svých třiačtyřiceti upaloval (neúspěšně) likvidovat únik Jevgenije Malkina? Také utkání nabídlo několik hraničních situací, kdy mohl jít jeden z hráčů sám na brankáře, ale bránící soupeř zabral a puk mu zkrátka vypíchl. A jako bonus bylo k vidění i pár soubojů u mantinelu. Takové situace byly poněkud nepředstavitelné v minulých letech.

Divácky nejatraktivnější pak byly poslední minuty finálového souboje mezi Atlantickou a Pacifickou divizí. Tým kolem Johna Scotta vedl 1:0, ale zástupci Východu se s tím nehodlali jen tak smířit. Půldruhé minuty před koncem odvolali Bena Bishopa na střídačku a do hry naskočil čtvrtý muž.

Velký závar v útočné třetině přinesl dokonce několik tvrdých střel bez přípravy a sprintů za kotoučem. S blížící se sirénou se také tempo blížilo stu procent; sportovci ukázali lidem svou bojovnou stránku a nikdo nechtěl prohrát. A pak že to nejde.

 Vždyť také samotní hráči si zápas užili. „Každý se docela slušně potil,“ usmál se Jezdec Ryan McDonagh. „Všichni se snažili předvést dobrý výkon a vytvořit nějaké šance, jenže ani obrany nebyly špatné.“

A co teprve slova Jevgenije Kuzněcova? „Přál bych si, abychom mohli hrát ještě o něco déle. Byla to fakt zábava,“ řekl po utkání.

Do jednoho se shodují, že by nový formát zachovali i v příštích letech. „Líbilo se mi to, byla to sranda. Myslím, že fanoušci to budou milovat v dalších ročnících,“ uvedl zase Claude Girouxe.

Bobby Ryan nedávno pronesl, že v případě neúspěchu letošního Utkání hvězd by bylo lepší událost úplně zrušit. Nyní lze s klidným svědomím říct: All-Star Game se rušit nebude. Stále žije a v Nashvillu nabrala nové síly do dalších bitev.

Vedení NHL si tak může mnout ruce, jak dobrý krok učinilo se zavedením nové podoby hry 3 na 3. Pakliže ve finále moc branek nepadlo, tohle byla trefa do černého.

I přes zvýšené nasazení se zábava ze hry nevytratila:

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter