Odvážný cíl Patricka Kanea. Letos by to mohlo vyjít

Obecně se tvrdí, že Západní konference je defenzivnější než její východní sestra. Hokejisté jsou zde ukázněnější, takticky vyspělejší, možná je ale celá tahle půlka prostě jen vyrovnanější. Branky se tu rozhodně střílejí hůř. Dokazují to letošní průběžné průměry i pohled do historie. Držitelem Art Ross Trophy pro vítěze produktivity se za posledních dvacet let stal hráč ze západu jen pětkrát.

Když máte určité individuální ambice, vzniká tak docela prekérní situace. Patrick Kane je má a své cíle nijak neskrývá. Stanley Cup je pochopitelně priorita, jenomže tenhle prsten pro vítěze už vlastní (dokonce dva), tak proč nevyniknout taky trochu individuálně? Zvlášť když je vám šestadvacet, hrajete osmou sezónu v NHL a hledáte novou motivaci.

Několikrát na dosah

Konverzace na to téma už se vedly v odborných kruzích několikrát. Kandidátem na Art Ross Trophy nebo dokonce Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče základní části byl Kane například ve zkrácené sezóně 2012-13. Z listiny možných adeptů ho vyřadil slabý měsíc březen. Podobně nadějně si vedl loni. Nejlepší hráč NHL měsíce listopadu a prosince v lednu velmi zpomalil, jedenáctkrát po sobě neskóroval, nato se zranil a ze hry o individuální trofeje vypadl.

„Vypadalo, že jsem v takové situaci už několikrát v minulosti byl, aspoň někde na těchto pozicích, ale pak mi to vždycky nějak vyklouzlo,“ komentuje svůj úděl útočník Chicaga pro list Sun Times. „Snažíte se pak na tyhle věci raději nemyslet. Vítězství, tituly za produktivitu a tak dále…“

Kane se individuálními cíly nikdy netajil. Láká ho stobodová hranice, přitahuje ho meta čtyřiceti branek za sezónu. Ani jednoho zatím nedosáhl. Jeho střelecké maximum je třicet gólů z ročníku 2009-10, v produktivitě v téže sezóně 88 bodů. Letos měl v polovině sezóny na kontě dvacet branek, čtyřicítka na konci je reálný cíl.

Ze střelce tvůrcem hry a zpět

Dařilo se mu hlavně ve druhé čtvrtině soutěže. V posledních 27 utkáních nasbíral 16 branek a 21 asistencí, čímž se katapultoval do první pětky kanadského bodování. Na vedoucího Jakuba Voráčka mu v úterý scházelo jen pět bodů. Na nejlepšího borce Západní konference, Tylera Seguina z Dallasu, ztrácí už jediný bodík.

Rodák z amerického Buffala je hráčem, na něhož se v NHL chodí. Je známý svou vytříbenou technikou a ochotou ukázat fanouškům něco navíc. Umí projet s pukem na holi přes několik obránců. Proslavil se spin-o-ramou, zasekávačkou a přesnou střelou z otočky těsně před brankářem. Umí nabrat puk na hůl a dělat s ním doslova ekvilibristické kousky. Až dosud byl ale vždycky považován spíš za tvůrce hry. Letos vyniká trochu víc jako střelec, ostatně reflektuje se tak sám.

„Myslím, že jako mladší kluk, když jsem přišel do NHL, jsem sám sebe vždycky vnímal spíš jako gólového hráče,“ říká Kane, který dokázal dát v osmnácti letech mezi juniory v OHL 62 branek v 58 zápasech. „Když jsem ale přišel do téhle ligy, stal jsem se víc tvůrcem hry a bral jsem to prostě jako vývoj. Kdo ví, proč vlastně?“

S Richardsem nám to šlape

Když se člověk podívá na složení formací, v nichž nastupoval, není těžké uhodnout, co je příčinou té proměny. Po letech rotace centrů, kteří po boku pravého křídelníka nastupovali, má u sebe konečně tvořivého hráče. Michal Handzuš nebo Marcus Kruger byli spíš defenzivní typy, Brad Richards je útočně laděný a disponuje výjimečnou schopností rozdávat přesně pasy!

Kane všechny ujišťuje, že neměl problém s žádným spoluhráčem z posledních sezón, s Richardsem je to ale jiná káva. „Ano, určitě to pomohlo,“ souhlasí. „Hru s Richiem si opravdu užívám. Myslím, že spousta věcí se nám povedla.“

Trenér Joel Quenneville si současně všimnul, že Kane ve větší míře pracuje na střelbě. Zejména na střele bez přípravy, kterou hodně využívá v přesilových hrách. Brett Hull prý takhle v minulosti vypálil po každém tréninku stovky puků, jen mu je musel někdo strkat. Teď stejně piluje ránu z voleje Kane. Podle trenérova názoru je jeho svěřenec daleko komplexnější, než kdy býval. Už to není jen pověstný hračička se schopností předvádět s pukem na holi kouzelné kousky.

„Když se podíváte na jeho kariéru od okamžiku, kdy jako osmnáctiletý vstoupil do ligy, vím, že dal 21 branek jako nováček, už tehdy dokazoval, že umí nahrávat. Dneska je to prostě celoplošný hráč,“ říká spoluhráč Patrick Sharp, který sám prošel evolucí z ryzího střelce v kreativního a nezištného hokejistu.

Chicago má pohromadě excelentní útok, který dává soupeřovým trenérům omezený prostor k vymyšlení protihry, zvlášť když odpovídajícím způsobem šlape také lajna Brandona Saada, Jonathana Toewse a Mariána Hossy. Kane si probíhající sezónu užívá a doufá, že tentokrát mu vydrží dech a zdraví až do jara. Jestli z toho bude oněch čtyřicet branek nebo sto bodů? To se uvidí.

„Nevím, zda si chci dávat konkrétní limity či hranice branek nebo bodů,“ krčí rameny Kane. „Chci jich rozhodně nasbírat, kolik bude v mých silách.“

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter