Petr Adler: A co se stane, když soud řekne, že Vojnov je opravdu nevinen?

Sláva Vojnov před několika dny odpověděl soudu v Torrance, kalifornském předměstí Los Angeles, na otázku, zda se cítí být vinen domácím násilím. Ne, řekl ten mladík, necítím. A nejsem. Tím pádem půjde věc před porotu. Tam se Vojnovův případ dostane až 2. března. Ale už 28. ledna ale dojde k tzv. předprocesnímu výslechu.

Kdyby se stalo, že by soud Vojnova uznal vinným, může dostat až devět let za mřížemi.

Tohle začíná být zajímavé. NHL, v rámci politické korektnosti, zastavila Vojnovovi činnost. Jenže mu nemohla zarazit výplatu: dokud nebude právoplatně odsouzen, čili dokud se jeho vina neprokáže před nezávislým soudem mimo jakoukoliv oprávněnou pochybnost, je ten člověk nevinen.

Čistě právnicky, je i ta zaražená činnost porušením americké ústavy.

A je to také zašmodrchanější než se to zdá být na první pohled.

Pár technických sdělení. Poté, kdy Vojnov řekl, že je nevinen, soudce Steven Van Sicklen nařídil, že 2. března zahájí přelíčení výběrem poroty. Na to jsou určeny dva dny, samotné přelíčení začne tedy o dva dny později. Bude se konat před soudcem Ericem Taylorem. A ten se má nač těšit: Vojnovův právní zástupce Craig Renetzky totiž požádal o přesná data proto, že se případu za obhajobu ujme Pamela Robillard Mackey, která bude muset vážit cestu z Denveru v Coloradu.

Pamela Robillard Mackey je už více než tucet let rok co rok zařazována na listinu sta nejlepších právníků Spojených států. Svého času také vysekala z průšvihu košíkářskou hvězdu Kobeho Bryanta. Toho jakési děvče obvinilo ze znásilnění. Poté, co žalobce tehdy několik hodin hřímal na porotu, zahájila Pamela Robillard Mackey obhajobu jedinou větou: A kde je důkaz? Na rozdíl od rozčileně nadskakujícího veřejného žalobce tu větu pronesla velice tiše. A touhle jedinou větou změnila tehdy celý průběh přelíčení: až do chvíle, než se zvedla, měli všichni za dané předem, že Kobe Bryant půjde do basy.

Nešel. Šla tam ta slečna.

A ve Vojnovově případů jsou (alespoň na první pohled) díry ještě mnohem větší, než byly ty v případů Kobeho Bryanta. Tam šlo pouze o spor, kterému se říká v americké právní hantýrce “ona řekla, on řekl” (she said - he said).

V případu Slávy Vojnova obvinění popírá i jeho žena, Maria Varlamova. Policajt Gregory Wiist odevzdal veřejnému žalobci záznam výslechu obětí, v němž se tvrdí, že ji Vojnov přiškrtil, shodil se schodů a vůbec se choval nepřístojně. Jenže Varlamova napsala psaní, že to je nesmysl, že vůbec neví, o čem ten policajt mluví a, hlavně, že to nevěděla ani když se ji vyptával: mluvil na ní anglicky, zatímco ona ze všech jí známých jazyků ovládá plynně pouze ruštinu. Anglicky nerozumí ani nemluví, a policajt neměl při výslechu k ruce žádného tlumočníka.

V logické souvislosti by měl případ být dávno u konce: kde není žalobce, není soudce. Jenže Kalifornie, stát, kde vznikla politická korektnost a kde bují z celé Ameriky nejsilněji, má zákonné ustanovení, že veřejný žalobce může podat žalobu (a soud ji přijmout) i tehdy, kdy údajná oběť buď rovnou nesouhlasí nebo popírá, že by byla obětí.

Tohle sice má svoji logiku. Žalobce se bude snažit soud přesvědčit, že Marie Varlamova brání svého manžela hlavně proto, že se až na těch případných pár facek vlastně má jako v peřince.

Má to ovšem ten drobný zádrhel, že v právní zemi nelze odsoudit kohokoliv za cokoliv, má-li soud tzv. důvodnou pochybnost (reasonable doubt). A dopis Marie Varlamové, která tvrdí, že co napsal policajt se vymyká skutečnosti, takovou obavu musí vzbudit. Nebo alespoň může.

Varlamova ovšem nepopírá, že byla s manželem ve při. Jenže tvrdí, že policejní popis nesedí. Ne, nikoliv, manžel s ní nesmýknul tak hrubě, až si rozsekla obočí o hranu televizoru. Ona ho držela za ruce a jak se snažil se vyprostit, ona klopýtla, a ten zatracený televizor byl zrovna v cestě.

Nikoliv, její manžel na ní nepáchal žádné násilí, napsala Varlamova. Ke zraněním, jejichž popis policejní zpráva opsala z chorobopisu pohotovostního oddělení nemocnice Providence Little Company Of Mary Medical Center v Torrance, došlo náhodou, nikoliv násilným činem manžela.

Tady se asi kalifornští žalobci a soudci zapotí. Tam, kde v Kalifornii stačí křivý pohled nebo nevhodně zvolený výraz k úspěšné žalobě, se v Rusku bavíme o zcela obyčejném soužití muže a ženy.

Je tu ovšem ještě jeden malý háček. Vojnov  nejen nesmí vykonávat své povolání, ale dokonce, když se stalo, že si šel se spoluhráči zabruslit, odskákal to klub pokutou. Jistě, dokud nebude odsouzen, musí mu Los Angeles Kings pěkně platit podle nové smlouvy, kterou s Vojnovem podepsali v červnu 2013. Smlouva je na šest let a během té doby dostane čtyřiadvacetiletý obránce (a dvojnásobný vítěz Stanleyova poháru) 25 miliónů dolarů. Legálně to znamená, že pakliže si nezahraje celou tuto sezónu, a to je docela možné, přišel o celý jeden rok smlouvy. Ne peněz, ale času, po který mohl hrát.

Tohle ovšem není zdaleka všechno. Vojnov se může rozhodnout, že jeho jméno bylo vláčeno blátem, a že to si někdo musí odskákat. Mohla by to být NHL?

Zástupce komisaře NHL Bill Daly na přímo položenou otázku odpověděl doslova (ovšem anglicky): “Stav zůstává beze změny. Nemáme sebemenší obavy z jakékoliv případné odpovědnosti.”

A co onen policajt, který sepsal protokol, o němž údajná oběť tvrdí, že si ho musel vycucat z prstu, protože ona nerozuměla jediné jeho otázce, natož, aby mu dovedla odpovědět?

A co ta nemocnice, která chorobopis sepsala tak, že z něj vyplývalo, že nemohlo jít o nic jiného než o trestný čin?

Jak policie, tak nemocnice jsou na toto téma zticha.

Vojnovovi právní zástupci se vyjádřili, že jako otázka to je zajímavé.

A přitom jde o závažnější věc: presumpce neviny je základem právního státu. Jenže severoamerické profesionální sportovní soutěže se v poslední době potýkají s řadou případů, kdy jsou jejich sportovci obviňováni z nejrůznějšího násilí (za nejrůznějších okolností). A jelikož si nepřejí být označovány za necitlivé darebáky, raději obviněnému zakáží hrát s tím, že konečné rozhodnutí padne, až bude vynesen právoplatný rozsudek.

Přitom je rozdíl i mezi tím, zda je ten člověk obviněný nebo obžalovaný. Pro profesionální severoamerické sportovní soutěže ovšem ten rozdíl, zdá se, neexistuje.

V tu chvíli jde presumpce neviny stranou a nahrazuje ji tzv. politická korektnost.

Je to tak správné?

Činitelé těchto soutěži krčí rameny: to je společenská otázka, říkají, nikoliv sportovní. Ptejte se nás na věci spojené se sportem, ne na věci spojené s morálkou. Dobrý den.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter