Petr Adler: arbitrátor v případu Widemanově oznámil, že si dá na čas

Bude ohromně zajímavé vidět (přesněji: slyšet), co řekne president hokejových operací Calgary Flames Brian Burke (na snímku) teď, kdy začíná být zřejmé, že nezávislý arbitrátor ve věci Dennis Wideman versus NHL nemíní se svým rozhodnutím zbytečně moc spěchat.

Wideman, jak známo, v zápasu proti Nashville Predators 27. ledna krosčekoval zezadu čárového rozhodčího Dona Hendersona. Hokejové operace ligy Widemanovi podle odstavce 40.2 pravidel napařily 20 zápasů zákazu činnosti.

Hráčské odbory NHLPA se hráčovým jménem odvolaly ke komisaři ligy Garymu Bettmanovi. Ten 10. února vyslechl všechny strany, aby pak o týden později, 17. února, vydal rozhodnutí. Zákaz činnosti se potvrzuje v plném rozsahu, žádost NHLPA, aby zákaz byl zrušen (nikoliv snížen, ale zrušen) se zamítá, také v celém rozsahu, a jestli se to někomu nelíbí, je tu ještě upozornění: Wideman může být rád, že mu komisař trest nezvýšil.

Proč? Protože na rozhodčí (hlavní i čárové) se nezvedá ruka, i kdyby měl hráč horečku omladnic.

Burke se tenkrát ohromně a veřejně rozčiloval, že to Bettmanovi trvalo takhle dlouho. Patrně zapomněl, že Bettmanovo usnesení muselo být právnicky neprůstřelné, protože bylo zcela jasné, že se odbory (opět Widemanovým jménem) odvolají. A Brian Burke si patrně také ze svého pobytu na právnické fakultě nevzpomněl, že podobná usnesení se nedají sepsat jen tak halabala. Ostatně, Bettman na svá zdůvodnění spotřeboval dvaadvacet stránek. I kdyby psal ve škole mnohokrát za trest, že nemá vyplazovat jazyk na paní učitelku, ani za jejími zády, natož pak rovnou do očí, popsat tím tolik stránek by nešlo ze dne na den.

Bettman musel ve svém rozhodnutí zvážit všechna pro i proti, jak mu to ukládají pravidla. Musel také pořádně zvážit všeobecnou důvěryhodnost Widemanova (a odborářského) tvrzení, že poté, kdy ho narazil na hrazení útočník soupeře Miikka Salomaki, nevěděl obránce Flames dost dobře, co dělá. Bettman též musel vzít v potaz názory rozhodčích a jejich odborů (NHLOA). O citací precedenčních rozhodnutí, jak bývá v severoamerickém právu zvykem, ani nemluvě.

První díl je za námi

Arbitrátor James C. Oldham, známý profesor práva, skutečně obě strany vyslechl ve dvoudenním jednání, které se konalo v New Yorku ve čtvrtek a pátek (25. a 26. února). A pan profesor nyní oběma stranám sdělil, že nemají očekávat jeho rozhodnutí dříve než v pondělí 7. března. Nejspíše, dodal ve svém sdělení, to bude až během týdne, který bude následovat po tom pondělku. NHL a NHLPA se zdvořile žádají, aby panu profesorovi dodaly svá písemná shrnutí celé věci do pátku 4. března.

To aby Burke proskočil stropem. Jenže arbitrátor Oldham je nejen profesorem práva na velice prestižní universitě (Georgetown University ve hlavním městě USA), takže musí dodržovat určitou vysokou úroveň, arbitrátor Oldham si je navíc dobře vědom, že NHLPA se může tvrdošíjně zkusit odvolávat proti jeho rozhodnutí k soudu. Teoreticky by jí to podle kolektivní smlouvy nemělo projít, ale současné odborářské vedení už během několika posledních let vícekrát dokázalo, že se cítí být vázáno pravidly pouze tehdy, kdy mu to vyhovuje.

Celý ten případ je trochu podivný.

Dobrá, soupeř narazil Widemana do hrazení. Hráč se postavil na nohy zjevně poněkud otřesen. Rozjel se na střídačku, poklepal hokejkou o led, aby oznámil střídání, spatřil před sebu záda čárového, zvedl hokejku, krosčekoval. Čárový se zřítil na led, kde nějakou chvíli zůstal ležet nehybně. Wideman ho objel a dojel na střídačku svého mužstva. Na rozdíl od hráčů soupeře, kteří se ihned sklonili k ležícímu rozhodčímu se tvářil, že se nic neděje. Nastoupil na příští střídání, dohrál zápas. Mužstvo oznámilo teprve o pár dnů později, že Wideman utrpěl otřes mozku, ale že už je v pořádku. Zcela ignorovalo varování pozorovatele NHL, které dostalo během zápasu, že Wideman by se měl okamžitě podrobit vyšetření. Stačilo mu, že Wideman řekl, že je v pořádku.

Dva odborníci přes neurologii, které najala NHLPA, o několik dní později vyslechli Widemana prostřednictvím spojovací aplikace jménem FaceTime. Poté sdělili, že ano, hráč utrpěl otřes mozku.

Na právnicky mazanou a šikovně položenou Bettmanovu otázku, zda je možné, že Wideman odpovídal podle scénáře, který mu sestavil někdo, kdo do nejmenších podrobností zná příznaky otřesů mozku, musel jeden z těch dvou neurologů odpovědět kladně.

Čímž vlastně znehodnotil obě znalecké výpovědi.

Ony vlastně stejně neměly vůbec žádnou vypovídací či důkazní hodnotu: ani jeden z těch dvou odborníků neseděl s Widemanem v jedné místnosti, ani jeden mu neposvítil do očí baterkou, ani jeden nezkusil poklepem do kolena alespoň zjistit základní reflexy. Oba odborníci se zachovali tak, jak to pravidla lékařské slušnosti zakazují více než výslovně.

A pak se Calgary Flames diví, že Bettman napsal, že Widemanovi a jeho podporovatelům nemůže věřit ani slovo.

Zavádějící útoky

Kromě toho se zdroje ve vedení ligy začínají podivovat útokům, kterým je vystavuje Brian Burke proto, že se (jak tvrdí) domnívá, že rozhodování ve věci Widemanově trvá příliš dlouho.

“Inu,” řekl jeden z těch pánů, který si přál zůstat nejmenován, “inu, to se nedá nic dělat, Flames se budou prostě muset obejít i bez Widemana. Pakliže odvolání uspěje a Oldham Widemanův trest sníží, dostane Wideman patřičnou část peněz zpět. I když,” zasmál se, “NHLPA to asi nebude považovat za úspěch, pokud nedosáhne, aby byl Widemanův trest zrušen úplně.”

A pak se zamračil: “Což o to, my Burkieho chápeme. Myslí, že nejlepší obrana je útok. Možná třeba i je, ale my jsme ohromně zvědavi, co řekne, až se ho začneme vyptávat na to, zda Flames považují ten protokol o vyšetřování otřesů mozku za zbytečný cár papiru nebo ne.”

Jaké jsou možnosti?

“Buď to ignorovali, a to je bude stát děsnou spoustu peněz. Nebo to přehlédli, a to je bude stát přinejmenším stejnou spoustu peněz.”

Není třeba pátrat po důvodech: v době, kdy liga čelí žalobě spousty bývalých hráčů, kteří tvrdí, že jim se o nebezpečí úrazů hlav nic neřeklo, nedovolí si NHL vzít na lehkou váhu jakoukoliv odchylku od patřičných opatření.

A k tomu patří i to, že při rozhodování o všem, co se jakkoliv, třeba jen vzdáleně, dotýká tohoto předmětu, liga neustoupí. I kdyby se Brian Burke měl zbláznit.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter