Petr Adler: Coyotes se budou stěhovat. Zase? Zase!

Napsat dopis o tom, že to bylo krásné, ale že toho bylo dost, lze různě. Mile, nebo tak, jako to udělal president Arizona Coyotes Anthony LeBlanc. Ten na to šel nepěkně zostra: napsal řediteli radnice v Glendale Kenu Phelpsovi, že jakmile mužstvu po příští sezóně vyprší nájemní smlouva v Gila River Arena, bude se stěhovat jinam.

Podle všech náznaků se změní i jméno klubu. Jakápak Arizona. Stačí hlavní město pouštního státu. Phoenix Coyotes. Zase. Fénix opět povstane z popela svého předchůdce. Tím se opět splní předpověď starých řeckých bájí, podle nichž má pták fénix jakousi složitou spojitost se sluncem. Žije nehezky dlouho, pak shoří, a z popele povstane buď nový nebo jen znovuzrozený: to záleží na tom, která legenda se vám zamlouvá víc.

V případě hokejového mužstva to s tou dlouhověkostí není až tak moc zázračné, ale co se týče pravidelného povstávání z mrtvých, drží Kojoti (čili pouštní psi) zajímavý rekord.

Od půlky devadesátých let minulého století, kdy se Winnipeg Jets za ohromného lání a hašteření místního obyvatelstva hlavního města kanadské provincie Manitoba posunuli do mnohem teplejších končin, se pouštní pejsci stali námětem přímo bájných příběhů. Někdy hrůznějších než si vyprávěly babky v haciendách na americko-mexické hranici v době, kdy se obě země hádaly, komu patří Texas.

Tu Kojoty vlastnil někdo, kdo ohlásil úpadek a v rámci téhož chtěl mužstvo prodat kanadskému bohatci pod rukou tak, aby liga stála před hotovou věcí. A to při plném vědomí, že NHL nechce mít se zmíněným bohatcem nic společného a už ho jednou vyhodila oknem. Tehdejší majitel Kojotů se jim ho snažil vnutit komínem.

Z prodeje sešlo, majitel vypadl z kola ven, a jeden z lidí, kteří do věci původně vrazili peníze, Wayne Gretzky, splakal nad výdělkem.

Také se o mužstvo ucházel chlapík, který navenek házel zlatými mincemi, aby se pak k obřímu překvapení veškerých přítomných zjistilo, že ty mince, jimiž se snažil oslnit kolemjdoucí, nebyly jeho, a nejen to, měl je po kapsách podvodem.

Následovaly potíže s posunem mužstva ze samotného Phoenixu na novější stadión v jeho předměstí jménem Glendale: vedení ligy i mužstva se domnívala, že místní musí tančit nadšením, že se jim dostalo takové pocty, a tudíž že by měli daňoví poplatníci přispět podstatnou částkou.

To se daňovým moc nezdálo. Arizona je přece jen stát, který dlouhá léta zastupoval v americkém Senátu Barry Goldwater, muž, který odděloval vládu od národního hospodářství se stejnou přísností, s jakou odděloval stát od církve.

Kojoti a zákon

Po Goldwaterovi je pojmenován arizonský ústav ekonomických a politických výzkumů. Odtud pocházel ostrý protest proti tomu, aby daňoví poplatníci vrazili jediný cent do profesionálního sportovního mužstva. Profesionální sport je součástí soukromého zábavního průmyslu, řekli členové Goldwaterova ústavu, a jakékoliv příspěvky z kapes daňových poplatníků jsou v přímém rozporu s arizonskými zákony.

Po mnoha složitých úskalích, za usilovného skřípání zubů a potocích potu prolitých na obou stranách, došlo nakonec k jakés-takés dohodě.

Jenže radní v Glendale měli (patrně dost oprávněný) pocit, že je Coyotes ždímají. Navíc zjistili, že pokladna státu zeje prázdnotou. Usoudili, že pro obyvatelstvo je důležitější, aby radnice mohla zaplatit nové vybavení pro místní hasičskou stanici, případně přispět k opravám veřejné knihovny, a aby také měla dost peněz na výplaty mezd učitelskému sboru v místních školách.

Radnice našla v dohodách s Coyotes několik děr, o nichž tvrdila, že jich hokejisté zneužili, takže vlastně porušili smlouvy, neboli že nestojí nic v cestě tomu, aby ty smlouvy vypověděla.

Po vzájemných výhrůžkách soudem došlo k dalšímu kompromisu, ale bylo jasné, že příměří nebude mít dlouhého trvání.

A také že nemá.

Šéf Kojotů ovšem obviňuje radnici. Neříká, že z toho, že dala přednost skutečným zájmům svých voličů. Z toho, že poškodila zájmy klubu. Prodej vstupenek podle něj poklesl právě vinou radnice, která způsobila nejistotu o budoucnosti mužstva.

LeBlanc chápe demokracii dost svérázně: “Aby náš podnik dále spoléhal na vrtochy (rozmary) sedmi zvolených členů radnice by z mé strany bylo známkou nezodpovědnosti, která by mohla vést až k finančnímu krachu a ztrátě nejdůležitějších předností, fanoušků a sponsorů Arizona Coyotes.”

Že se Coyotes hned od začátku neměli spoléhat na příspěvky daňových poplatníků, zvláště poté, kdy v prvních kolech bojů o veřejné peníze prohráli na celé čáře, to LeBlanca tak nějak lidsky ani nenapadlo. A že město zápolilo (a vlastně dodnes zápolí) s nedostatkem peněz na věci, které se občanům (i jejich voleným zástupcům) zdají být důležitější, to je mu tak nějak lidsky jedno.

“Stručně řečeno,” napsal LeBlanc, “Arizona Coyotes mají v úmyslu opustit Glendale jakmile to bude uskutečnitelné.”

Stará vesta

A teď přijdou ty slzičky: “Tím, že radnice jednostranně odstoupila od podepsané smlouvy, která měla platit 15 let, od smlouvy, kterou by Coyotes dodrželi po celou dobu její platnosti, tím nás radnice doslova vykázala.”

Ani zmínky o tom, že Coyotes naopak porušili smlouvu, když najali bývalé zaměstnance města, kteří byli vázáni slibem, že budou držet jazyk za zuby ve věcech jednání mezi radnici a klubem. Logicky: že jim klub nenabídne zaměstnání, a oni že takovou nabídku nepřijmou. Že ti dva přijali nabídku, to je jedna věc. Že jim jí Coyotes vůbec učinili, to je to porušení smlouvy.

Mužstvo tenkrát radnici vyhrožovalo soudem, ale nakonec ve veškeré tichosti od svého záměru ustoupilo. Nejspíš proto, že nezávislí právníci majitelům Coyotes naznačili, že mají k soudnímu vítězství dál než by si dovedli představit.

Návrat ztracených synů?

Vypadá to, že se Coyotes vrátí do Phoenixu, který je (na severoamerické poměry) za rohem. Tamní starosta Greg Stanton je láká, že by se mohli dělit o nový (zatím ale ještě nezbudovaný) stadión s Phoenix Suns z košíkářské NBA a Phoenix Mercury (z dámské košíkářské ligy WNBA).

I tohle bude ohromně zajímavé: Phoenix Suns hrají v hale, která se jmenovala US Airways Center, a dnes se ji přezdívá Talking Stick Resort Arena. Ta stojí od roku 1992, a košíkářská liga tvrdí, že už je zastaralá. Jako důvod uvádí, že patří k pěti nejstarším halám v NBA. Hala patří městu a Suns mají nájemní smlouvu, která platí do roku 2029.

Znalci místních poměrů mluví o tom, že se Suns zkouší domluvit s městem, že by buď nynější halu přebudovalo, nebo že by vybudovalo novou halu kousek od jejich nynějšího stánku. Zástupci města mlží: mluvíme se Suns o spoustě věci. Zástupci Suns popírají úplně všechno řka, že jde o spekulace.

Starosta dává jasně najevo, že si přeje, aby halu opět buď přebudovalo nebo postavilo město. Snaží se nabídku osladit tím, že by nešlo o nové daně: město by použilo daní, které platí turisté. Jenže, na rozdíl od dřívějška, to začíná vypadat, že daňoví poplatníci soudí, že turistických daní by město mělo použít na užitečnější nebo důležitější věci. A zatímco v roce 1992 byli odpůrci účasti města v budování pracovišť pro profesionální sportovce poměrně roztříštění, dnes, v době, kdy se mohou prostřednictvím tzv. sociálních sítí na Internetu sdružit během pouhých několika vteřin, to bude mít pan starosta těžší.

Takže je otázka, zda si Anthony LeBlanc nevyskočil na radnici v Glendale dříve, než se rozběhl.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter