Petr Adler: děvčata bojují o místo na slunci

Nejlepší ženský hokej se hraje v Severní Americe, o tom snad není pochyb. Nejlepší hráčky světa si přejí být na úrovni mužské NHL. Ne pokud jde o herní projev. Pokud jde o možnost živit se hokejem alespoň částečně tak, jak to dělají chlapi. A právě proto se v poslední době doslova roztrhl pytel se zprávami o hnutí a pnutí v ženském hokeji. Jsou rozporuplné, a nikdo neví, zda záměrně nebo náhodou. Podobají se sopce, z níž létají první kameny a plameny před pořádným výbuchem.

Nejdříve se na jaře zcela neočekávaně rozpustila kanadská ženská hokejová liga (Canadian Women’s Hockey League, zkráceně CWHL). Krátce po finále ženské kanadské obdoby Stanleyova poháru, ccny, pojmenované po bývalé kanadské generální guvernérce (zástupkyni královny, stejně jako kdysi byl Lord Stanley zástupcem krále) Adrienne Clarksonové, oznámil výbor soutěže, že končí.

Na okraj: Hráčky Calgary Inferno ve vyprodané torontské hale Coca-Cola Coliseum, též známé co Ricoh, porazily družstvo Canadiennes de Montréal, 5:2. Zápas vysílala v Americe NHL Network, v Kanadě Sportsnet. Konec na okraji.

Zpráva spadla doslova z čistého nebe. Rozhodnutí údajně zaskočilo i členstvo výboru, které vyslechlo sdělení o tom, že takhle to dál nepůjde, a ke svému vlastnímu zděšení na ně kývlo.

Mnozí to přičítali dosti složitému vztahu mezi kanadskou soutěží a americkou National Women’s Hockey League (zase zkratkou: NWHL). Obě strany se tu dohadovaly, tu nemohly shodnout, jak zřídit nějaký společný podnik, který by zahrnoval obě země a vypadal by v tom smyslu právě tak, jak vypadá NHL.

Nedá se svítit, srovnání bude založeno na chlapech: šlo o dva kohouty na jednom smetišti.

Zda šlo pouze o ctižádostivost, nebo pouze o prachy, nebo o ctižádostivost i o prachy najednou, není dnes podstatné. Důležité je, že začátkem tohoto roku došlo k nějakým jednáním, která údajně uzavřela dohoda, že se obě strany sejdou znovu na jaře. Jenže, jak řečeno, jedna z těch stran se ještě před pořádným nástupem jara rozpadla.

A co NHL?

NHL se do toho sporu zatím nijak moc nepletla. Přispívala oběma soutěžím po stovce tisíců dolarů ročně. Její mužstva otevřela svá tréninková zařízení ženským klubům. Pomohla uspořádat šňůru zápasů mezi Kanadou a Spojenými státy. Zve špičkové hráčky na své Zápasy hvězd, kde jim dává vyniknout v dovednostnich soutěžích.

Jak řekl komisař NHL Gary Bettmn, nebude se do něj plést i nadále: tohle si ženské musí vyřešit mezi sebou. NHL sice podporuje ženský hokej, dodal Bettman, ale ani zdaleka není jednotná v názoru, zda má založit svoji vlastní soutěž pro ženy. Třeba tak, jak to udělala košíkářská NBA, kde řada mužstev vlastní ženská družstva, která soutěží v profesionální WNBA.

A přitom je zřejmé, že špičkové hokejistky by si nepřály nic jiného.

S přímostí sobě vlastní to za ně řekla více-presidentka přes světové trhy podniku Bauer Hockey. Sestra hokejistů Marka a Paula jménem Mary-Kay Messierová se mezi svými bratry měla co ohánět, aby udržela místo na slunci, takže se nebojí pálit ostrými: NHL by měla převzít vlastnictví ženského hokeje, řekla. Učinila tak veřejně, a podepsala své prohlášení nejen plným jménem, ale také plným názvem svého úřadu (a tudíž asi také s podporou svého podniku).

Tady je třeba zdůraznit, že je sice pravda, že řada špičkových hokejistek se věnuje svému sportu během studia, ale mnohé z nich sní o tom, že by se svým sportem po zisku diplomu chtěly alespoň nějaký čas živit. V Kanadě se jejich soutěže soustřeďují pod prapory dvou sdružení: U Sports a Canadian Collegiate Athletic Association (CCAA), zatímco v Americe sdružuje universitní sporty National Collegiate Athletic Association (NCAA).

Pak tu ještě jsou národní hokejové svazy (USA Hockey a Hockey Canada), které odpovídají za národní družstva svých zemí.

Jak sjednotit tenhle pytel blech a nekrást, pravil jeden z činitelů NHL, to bych si rval vlasy.

Na ostří nože

Není to tedy úplně přesně tak, že by ženské chtěly převzít řízení věci svých do svých rukou ve veškeré úplnosti, ale když dvě stovky nejlepších hokejistek světa oznámí, že raději vynechají celou příští sezónu jenom proto, aby mohly vytvořit konečně opravdovou profesionální soutěž, patří to mezi palcové titulky.

Ano, řekly, budeme potřebovat pomoc, a nejlepší by bylo, kdybychom hrály pod hlavičkou nejvyšší hokejové soutěže vůbec.

Otázka ovšem je, zda si ženské hokejové hvězdy (a jsou mezi nimi třeba kanadská Marie-Philip Poulinová nebo Hilary Knightová a Kendall Coyne-Schofieldová z USA) moc pomohly, když vzápětí oznámily že zakládají ženské hráčské odbory.

Ony sice už jedny jsou, v rámci americké NWHL, a hokejistky podle tamní kolektivní smlouvy dostávají polovici všech příjmů (po odečtení provozních nákladů), poměrně rozsáhlé zdravotní pojištění, jenže NWHL sama začíná dávat najevo, že je na prodej. Po rozpadu CWHL sice říkala, že zkusí založit alespoň dvě družstva v Kanadě, ale když dvě stovky špiček řekly, že příští sezónu nebudou hrát v žádné severoamerické profesionální soutěži, rozmyslela si to.

Ostatně, jestli to ty špičky myslely vážně, pak zasadí NWHL ránu. Možná to ty hráčky udělaly proto, že slyšely, jak Bettman říká, že NHL nebude uvažovat o ženských pobočkách, dokud v Severní Americe jsou jiné profesionální soutěže pro ženy, ale je-li tomu tak doopravdy, pak to vypadá, že od snu k procitnutí je jen krůček, zatímco od snu k jeho splnění je to cesta daleká.

Tomu nasvědčuje třeba i to, že nikdo z NHL neměl co říci ke zprávě o založení nových odborů (Professional Women's Hockey Players Association, neboli PWHPA).

Samotné zástupkyně PWHPA zatím nehovoří o ničem jiném než o tom, že míní svým členkám pomáhat shánět tréninkové možnosti a soustředí se na zisk peněžní podpory (cizí řečí budou lákat sponsory). Zajímavé je, že mezi zakládajícími členkami jsou i evropské hráčky, mezi nimi i skvělá finská brankářka Noora Rätyová, která svému národnímu družstvu pomohla ke dvěma bronzovým olympijským medailím.

Ženské hokejové odbory budou samozřejmě bojovat, aby jejich členky dostávaly pravidelně mzdy, z nichž se dá vyžít lépe než z nejvýše 26 tisíců dolarů ročně, aby měly pořádné zdravotní i důchodové pojištění, a aby mohly trénovat v co nejlepším prostředí.

Otázka je, kdo jim to dá. Třeba majitelka Buffalo Beauts Kim Pegulová oznámila, že vrací vedení mužstva do rukou NWHL. Těžko paní Pegulovou vinit z nějakého stávkokazectví. Těžko po ní chtít, aby udržovala zdání družstva, platila za nájem zařízení, za mzdy všech ostatních zaměstnanců, a nedostala zpátky ani příjem ze dvou tuctu zápasů, což byl dosavadní rozpis NWHL. Pakliže Beauts zůstanou naživu, bude muset jejich náklady do budoucna hradit liga, a ty náklady zahrnou i pronájem stadiónu HarborCenter, který patří paní Pegulové.

A to paní Pegulová nebyla žádný skrblík, řekla brankářka Beauts, Kanaďanka Shannon Szabadosová: hráčky měly přístup k nejmodernějším tréninkovým zařízením, ona měla dokonce svého vlastního brankářského kouče, hokejistky dostávaly teplá jídla jak před zápasy, tak po nich, ba, řekla Szabadosová dojatě, paní Pegulová jim platila i tu černou isolačku na údržbu hokejek.

Hráčské odbory NHLPA sice vydaly prohlášení, že podporují boj hokejistek za světlé zítřky, ale tím se také omezily.

Ozvaly se hlasy, že co si ty hokejistky představují, že nejde o nic víc než o naplnění starého amerického přísloví, že namazání se dostane jedině kolečku, které vrže (the squeaky wheel gets the grease), návštěvnost ženského hokje že se nedá ani dost málo srovnávat s počtem diváků na utkáních NHL, a podobně.

S tou návštěvností to je samozřejmě pravda. I když, jak už řečeno, ženský hokej bývá často lepší podívaná než celá NHL, i s jejími hvězdami.

Jenže: pochod dlouhý tisíc mil začíná prvním krokem (stará čínská moudrost), a kdo jiný může udělat z ženského hokeje divácky (a peněžně) přitažlivou záležitost, když ne NHL?

A že to bude složité? A co není?

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter