Rvaček bylo letos nejméně za posledních 48 let. Pro bitkaře už není v NHL místo

Chvíli se nervózně osekávají a provokují se nelichotivými slovy. Pak přijde jeden vyzývavý pohled a rukavice vzápětí letí stranou. Hra se zastaví, diváci v hale bouří a pozornost všech je upřená na dva rozzuřené býky, kteří stojí tváří v tvář proti sobě. Scéna, kterou si umí představit každý fanoušek a která neodmyslitelně poslední desetiletí patřila k hokeji stejně jako góly. Bitek však dlouhodobě ubývá, a letos jich bylo dokonce nejméně od sezony 1967/1968.

Počet rvaček v lize postupně klesá už od ročníku 2009/2010. Zatímco tehdy se ale hráči do sebe pustili ještě průměrně 0,58x na zápas, letos se číslo zastavilo na hodnotě 0,28. Podobně nízký průměr přitom zažila NHL naposledy před 48 lety.

Zajímavé je také srovnání s poslední výlukou, která zkrátila ročník 2012/2013. V ní byli diváci svědky 347 bitek v 720 utkáních. Ačkoliv v současném ročníku bylo na programu zápasů 1230, šarvátek se zrodilo pouze 344. Trend je více než jasný a zdá se, že čas pěstních soubojů se pomalu naplnil.

Jaké jsou pro to ale důvody?

Každý musí přispět

Tak zaprvé, soutěž se natolik zrychlila, že ryzí bitkaři se v ní už jen těžko uplatňují. Prakticky od každého hráče v sestavě trenér vyžaduje alespoň nějaký ofenzivní či defenzivní přínos mužstvu. Pořízek, který si odbruslí tři minuty za zápas a vyšlápne si na soupeře, již nemá v kabině jisté místo, jako tomu bývalo v minulosti. Hokejisté ve čtvrtých formacích dokáží hrát nejen tvrdě – přičemž stále v mezích pravidel –, ale zároveň zvládají sbírat body a podílet se na takzvané sekundární produkci týmu.

A pokud přece jen dojde ke rvačce, často je v ní možné sledovat muže, kteří plní v kádru podstatně jinou roli. Za všechny lze zmínit například Milana Lucice, který se nebojí shodit rukavice, ale především jde o šikovného a důrazného útočníka. Druhý nejčastější bitkař letošní sezony Derek Dorsett z Vancouveru zase nasbíral v 71 utkáních slušných 16 bodů, a jenom tak potvrdil výše zmíněná slova.

Není se s kým rvát

Druhým klíčovým bodem je fakt, že pakliže se některý z čistokrevných bijců přece jen prokouše na soupisku, chybí mu vyzyvatelé. Většina týmů staví na hráčích, kteří nejsou jednostranně zaměření, a „zlé muže“ odesílá na farmu, nebo se jich rovnou zbavuje. Tím se jakákoliv konkurence dočista rozplývá.

V roce 2012 se Paul Bissonnette výrazně zkrotil, když se oproti předchozí sezoně pobil místo osmi případů pouze jedinkrát. Bývalý generální manažer Arizony Don Maloney to okomentoval slovy, že je těžké se pouštět do pěstních soubojů, když se není s kým rvát. „Těžko půjde Paul za Pavlem Dacjukem a jednu mu vrazí,“ řekl v nadsázce.

Roli hraje i snížení devastujících hitů

Oddělení hráčské ochrany pomohlo v posledních letech snížit počet nebezpečných hitů, které mají devastující následky, což přineslo ještě jeden vedlejší efekt. Po tvrdém střetu, kdy jeden z hokejistů zůstane ležet na ledové ploše, se typicky strhne mela a mstitelé chtějí co nejrychlejší odplatu pro viníka. Pořádně vyhrocené navíc bývají také další vzájemné zápasy v sezoně.

Tím, že Oddělení hráčské ochrany přispělo k redukci rizikových situací, také ubylo odvet namířených proti strůjcům nebezpečných hitů. Kromě toho NHL zavedla pravidlo, podle kterého navrch penalizuje hráče, jenž bitku zahájil.

Obava z otřesu mozku

Více než kdy dřív jsou dnes hokejisté poučení o možných dlouhodobých zdravotních potížích, které přináší kontaktní sport. Bitkaři navíc dobře vědí, jaký osud potkal jejich předchůdce Dereka Boogaarda či Steva Montadora, kteří na následky aktivní „boxerské“ kariéry tragicky zemřeli. Také další muži přiznali, že kvůli nespočtu otřesů mozku nyní trpí problémy a potýkají se s chronickou traumatickou encefalopatií (degenerativní onemocnění mozku). Je tedy možné, že i obava z podobného vývoje má na svědomí snížení počtu šarvátek.

Diskuze ohledně bitek a jejich postavení v současném hokeji je neutuchající a stále vzbuzuje vášně. Zastánci pěstních soubojů lize vytýkají, že ztrácí na atraktivitě, emocích, které potyčky u fanoušků vzbuzovaly, a také barvitých osobnostech. Odpůrci naopak tvrdí, že bez duelů muže proti muži se NHL stává daleko přístupnější pro širší masu lidí, kterým časté rvačky překážely.

Nepochybným faktem zůstává, že letošní sezona byla co do počtu bitek nejslabší za téměř půl století a na klesajícím trendu se jen tak zřejmě něco nezmění.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter