Stav českého hokeje: Má vládnout spokojenost nebo se musí něco změnit?

Za organizaci nedávno skončeného Mistrovství světa si Český svaz ledního hokeje vysloužil několik pochval, především od samotné mezinárodní federace IIHF a i od fanoušků, kteří díky akci hokejem celé dva týdny žili. Současně se na internetu objevily články a komentáře, označující tyto pochvaly jako pokus ukrýt skutečné problémy našeho hokeje pod pokličkou, nebo takové, které naopak přesně ukazovaly, kde jsou chyby, ale nepříliš přesně.

Mistrovství světa se povedlo, o tom žádná. Fanoušci sice pochopitelně chtěli po českém nároďáku medaili, která nepřišla, vzhledem k síle kanadského celku a sehranosti americké reprezentace se ale nejedná o nijak velké zklamání. Jakási euforie ze skvělého zážitku by ale měla pomalu končit, a tak bychom se mohli podívat na fakta a možná se i trochu přiučit.

Třeba od Američanů. Ty před turnajem každý kritizoval, že si jako vždy vzali mladé nezkušené kluky, kteří tvořili slabé mužstvo. Díky skvělým koučům Toddu Richardsovi s Danem Bylsmou, kapitánu bitkařovi s neotřesitelným charakterem a dobré formě neznámého gólmana to ale dotáhli až na bronz.

Slabí totiž nebyli skoro vůbec. Hráčů z nejlepší ligy světa měli více než my a co se těch, hrajících na univerzitě týče, kde je problém? Vždyť americká vysokoškolská soutěž má týmy, které by se bez problému mohly rovnat s extraligovou špičkou. A přechod do samotné NHL je odtamtud několikrát jednodušší a jeho výskyt o hodně častější.

Problémy s obranou

K otázce mládežnického systému se vrátíme trochu později, dost mě totiž zarazilo, že si hokejové osobnosti stěžovali na nedostatečnou kvalitu naší defenzivy. Z NHL na šampionát přijel jen Jan Hejda, bohužel nově za zenitem, a Michal Jordán, který se naopak uvedl ve velmi dobrém světle a do budoucnosti se s ním dá počítat.

Jakub Nakládal se navíc po turnaji upsal kanadským Calgary Flames, takže obranně na tom určitě nejsme tak špatně, jak se tvrdí. Zámořským scoutům je třeba věřit více než zdejším osobnostem. Ale nejde jen o to.

V Kanadě nám vyrůstá dvojka velmi talentovaných beků, jmenovitě se jedná o Jakuba Zbořila a Dominika Mašína. Jistě, oba jsou ještě teenageři a do NHL mají daleko. Jsou ale naší budoucností a pokud jejich vývoj bude pokračovat podle plánu, budou páteří naší defenzivy. Nejsou ale sami. Fyzický Radko Gudas i urostlý Andrej Šustr jsou rovněž mladí hokejisté a na pár let můžeme počítat i s Jakubem Kindlem.

Kde tedy chybujeme

Ne, obrana tedy není naší slabinou. Možná na pár let, než zmínění beci dorostou v prvotřídní hráče. Těch pár let ale můžeme stále přečkat s tím schopným z toho, co momentálně máme. K tomu nám roste i reprezentační jednička na mnoho let dopředu v Petru Mrázkovi a on sám není jediným nadaným brankářem z naší líhně.

Problém bych viděl spíše v útoku, kde sice oslnil Dominik Simon a kromě něj se mluví o dalších velkých talentech, od Tomáše Hertla a Dmitrije Jaškina přes Jakuba Vránu s Davidem Pastrňákem po Pavla Zachu s Filipem Chlapíkem. Ti všichni by měli být našimi tahouni, pokud se nestane to, co Radku Faksovi. Ten byl ve svém roce draftován před Hertlem, ale jeho vývoj se jaksi zadrhl v posledních letech.

V ofenzivě se ta situace může tedy zdát poněkud hrozivější, ačkoli to jiní vidí jinak. Při pohledu na ročník 1998, který čeká draft příští rok, pak pořádné talenty upřímně vidíme jen v obraně. Ačkoli to může na první pohled vypadat jinak.

Hráči utíkají

Svaz si už nějakou dobu stěžuje, že mu hráči utíkají do zahraničí. Do Švédska nebo do zámoří. Proč by také ne, když z nich tam vyrostou kvalitní hokejisté. Hertl je v tomhle ohledu světlou výjimkou, která tak trochu zahřeje na srdci. Stejně tak Simon. Drtivá většina ale do svého potenciálu doroste jinde než tady. A pokud ne, viní se liga, do které odešel. Ve skutečnosti by ale neprorazil ani tady.

A tak slyšíme, že se necháme inspirovat některým z úspěšných systémů naší konkurence, což nakonec dokonce vyústilo v nějaké konkrétní kroky, ale žádný nevedl k posunu dopředu. Vypadá to spíš opačně, a extraligu tak nadále ovládají přezrálí veteráni.

Problém, který zde existuje, je veliký. „Bottom line“ je, že produkujeme kvalitní talent, ale máme potenciál produktovat ještě kvalitnější. Tomu ale překáží ten problém, o kterém ví hodně lidí, ale buď s tím nechtějí nic dělat, nebo se bojí cokoli učinit. A ti, kteří se o to pokusí, nejsou v hierarchii dost vysoko, aby se tím něco vyřešilo. A dochází to daleko. Tak, že jistá videa na YouTube nikoho nepřekvapují a že i příbuzní nedávno velkých pánů utíkají za lepším na západ.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter