Univerzitní liga vrcholí, kde jsou Češi?

Pro Američany tradiční, pro Čechy velká neznámá. Taková je univerzitní liga NCAA, která nabízí spoustu zajímavého hokeje, historii plnou hvězd a legend NHL, kvalitní zázemí pro výchovu nynějších talentů a možnost, jak si zajistit budoucnost v případě, že živit se hokejem nakonec nepůjde.

Již od roku 1948 provozuje americká asociace univerzitních sportů NCAA svou vlastní hokejovou ligu. Začínala na tradičních místech, jakými jsou Boston, Michigan nebo Colorado, nyní už má týmy i v Alabamě a od příštího roku v Arizoně. Za mořem jsou vysokoškolské sporty často stavěné na piedestal a jinak tomu není ani u toho, který máme nejradši.

Každý rok sezona elitní divize univerzitní ligy končí turnajem zvaným Frozen Four, na který postupuje čtveřice nejlepších týmů. Letos jej pořádá Boston, což je také důvodem, proč se Bruins vrátí do TD Garden až v případném play-off. Účastníky velkého finále budou prestižní hokejové školy Boston University a North Dakota, další dvojici tvoří již méně hokejem prověřené školy Providence a Omaha.

Zatímco vítězem se v této lize může stát kdokoli, hvězdou nadcházejícího turnaje nebude nikdo jiný než Jack Eichel. Osmnáctiletý útočník pochází z oblasti Bostonu a hraje za domácí Boston University, na letošním draftu by se měl stát jasnou dvojkou, pokud zázrakem nepřeskočí kanadského Connora McDavida.

Eichel se může díky nominaci na Hobey Baker Award stát od Paula Kariyi prvním nováčkem univerzitní ligy, který vyhraje tuto trofej, jenž připadá jejímu nejlepšímu hráči. K tomu může přidat i titul. Akce vypukne ve čtvrtek, kdy se odehrají oba zápasy semifinále. Samotné finále je pak naplánováno na sobotní večer.

Eichel není prvním ani posledním

Eichel v žádném případě není první hvězdou, která prošla univerzitním hokejem. Před přechodem do NHL na vysokých školách hrávali například nezastavitelný Martin St. Louis nebo definice slova „lídr“ Jonathan Toews. Kromě nich tuto cestu zvolili například Joe Pavelski, Max Pacioretty nebo T. J. Oshie.

Samí Severoameričané, že? Jistě, univerzitní liga je především pro americké a kanadské hokejisty, kteří se buď nedostali do kanadské juniorky, nebo prostě preferují cestu více zaměřenou na vzdělávání a rozvoj osobnosti. Myslete si co chcete, ale ti, kteří absolvovali univerzitní programy, se shodují v tom, že týmovější hru nikde nezažili. A že to je doba, kdy je hokej nejvíc bavil.

Jedním z evropských průkopníků v univerzitním hokeji se stal před několika lety švédský útočník Carl Hagelin, jenž nyní vyhrál Presidents' Trophy s New York Rangers. V devatenácti opustil svůj domovský klub v zemi tří korunek a vydal se na University of Michigan. Blueshirts ho draftovali ještě před tím, během čtyř let se ale ze stříbrného medailisty z OH v Soči stal hráč připravený na NHL.

Co se Čechů týče, nejznámější je bezesporu případ Andreje Šustra. Nynější bek Lightning odešel v osmnácti na Aljašku do NAHL, po roce o stupeň výše do USHL. Pak strávil tři roky na univerzitě v Omaze, která je právě letos ve finále. Nyní je v NHL, aniž by prošel draftem.

Cesta je to pěkná, kde je ale problém?

Po příležitostech hrát univerzitní ligu začínají hodně skákat Švédové, podobné případy ale vídáme i ve Finsku a dokonce i na Slovensku nebo v nehokejových zemích, jakou je třeba Nizozemsko. Prestižní NCAA by samozřejmě mohli hrát i Češi, což se však zatím ve velkém množství neděje.

Momentálně elitní divizi univerzitního hokeje nehraje žádný český hokejista. Slováci tam jsou hned tři, bohužel si ale nevedou nijak skvěle. Syn slavného Petera Bondry Dávid je ve svém třetím ročníku na Michigan State University, žádná sláva to ale bodově není.

Přirozeným problémem pro část českých hokejistů je nutnost umět se dorozumět anglicky na velmi vysoké úrovni. Prestižní univerzity vám nedají vzdělání a ubytování zdarma jen pro to, že umíte hrát hokej. V americkém fotbalu to tak občas je, faktem ale je, že hokejisté mají ze všech sportů pořádaných NCAA největší procento úspěšného absolvování. Je teda dobré umět jazyk, k čemuž mají přirozeně lepší predispozice například právě Švédové.

Druhým problémem je posedlost Američanů amatérismem na univerzitní úrovni. Jakmile hráč odehraje zápas v Tipsport extralize nebo v jakékoli ze tří hlavních kanadských juniorek, ztrácí způsobilost a na univerzitu se nepodívá. Z našeho pohledu možná trochu bláznivé, ve skutečnosti ale tak pevně zakořeněné v americké kultuře, že obejít tohle pravidlo se nevyplácí a příklady bývají odrazující.

Fakta ale hovoří jasně. Kanadská cesta už v mnoha případech selhala, univerzitní cesta dokáže z průměrného hokejisty udělat něco daleko většího. Doufejme, že se to brzy v Česku pochopí.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter