Z nudné pitomosti opět zábavná událost, alespoň pro letos. Zachrání jí trenéři?

Chybělo málo a z už tak hodně otravné frašky byla letos vskutku nepovedená tragikomedie. Nádhernému oživení však liga přeci jen zabránit nedokázala, a tak jsme byli svědky dost možná nejlepšího Utkání hvězd v tomto tisíciletí! Není však řeč jen o pořád dokola opakovaném příběhu Johna Scotta. NHL totiž možná našla řešení, jak starou tradici povznést zpět na úroveň, kterou si podobná událost zaslouží.

Léto bylo klidné, jako hladina moře před velkou bouří. Hokejoví fanoušci po celém světě si ve svých kalendářích zakroužkovávali důležitá data. Začátek NHL, konec základní části a start play-off, následující draft, zimní MS juniorů, někteří i Winter Classic. Utkání hvězd ale jako by se hrát nemělo. Po letech, kdy jedinou zajímavou věcí celé události byly vtípky hráčů na dovednostních soutěžích den před zápasem, už podle očekávání všechny přestala tahle hrůza, která přeruší pravidelné zápasy nejlepší ligy světa, bavit.

Podobný byl i začátek nové sezony. Oznámení, že se v lednu bude All-Star Game hrát v takovém počtu sil, jako se hraje prodloužení normálních zápasů, nikoho ze židle nezvedlo. Našli se i tací, kteří tento nápad celkově, včetně jeho použití v prodloužení, kritizovali, ale jejich hlasy byly brzy potlačeny většinou, která si novinku pochvaluje.

Pořádnou pozornost publika si událost, kterou letos hostil Nashville, získala, až když se mezi hvězdy svého sportu dral díky hlasům fanoušků tehdejší bitkař Arizona Coyotes John Scott, momentálně útočník St. John's Ice Caps, farmy Montrealu v AHL. Rodilého střelce se po úvodním úspěchu ujal Reddit a až jeho uživatelé rozpoutali peklo v podobě masivní online kampaně, kterou zajistili pracovitému obrovi jasné vítězství v celém hlasování.

Třiatřicetiletý brousek se tak měl stát kapitánem týmu Pacifické divize, ve které Kojoti působí. Jenže pár týdnů před samotným "highlightem" jeho kariéry ho arizonský celek vytrejdoval do Montrealu, jenž ho ihned přemístil na svou farmu. Že by pokus NHL zničit Scottovu kariéru a udělat ze snahy fanoušků pitomý vtip? Konspirační teoristi si mnuli ruce a srdcačům nezbylo než sklopit hlavu a doufat.

Vše nakonec dopadlo dobře, protože podobný podraz by nejen Utkání hvězd shodil ještě na nižší úroveň, což už si liga dovolit nemůže. I přes svůj rozvin v Americe, jehož svědky jsme především na lukrativním kalifornském trhu, stále pořádně ztrácí na tradičnější zámořské sporty. Po krátkém otálení a viditelnému náporu ze strany veřejnosti nakonec suše sdělila, že Scottovi nic v účasti bránit nebude a ani nikdy nic nehrozilo.

Ještě že tak, dlouho před samotným zápasem byly dresy tohoto obra pro All-Star Game vyprodány, jelikož celá situace z kanadského bitkaře udělalo také marketingového koně, a celý hokejový svět se na tento obnovený svátek těšil právě kvůli němu. Jistě, hra tři na tři je také lákladlem pro mnohé a Jaromír Jágr jakbysmet. No, a každoroční zklamání se právě především díky těmto třem nekonalo.

Mnoho fanoušků může říci, že si po dlouhé době celou akci užilo. Dovedností soutěž sice stále trochu ztrácela na ruskou verzi, ve které Linus Omark vstřelil branku se zapálenou hokejkou, i tak však byla docela zábavná. Scott ukázal, že není žádný antitalent, a v klání o nejtvrdší střelu porazil některé ze skutečných hvězd. Vrcholem pak byl nájezd P. K. Subbana v dresu Floridy s číslem "68" a s parukou á la Jágr pod helmou. Hezké gesto pak předvedli i spoluhráči ze San Jose Brent Burns s Joem Pavelskim, kteří nechali zazářit své syny. Podle hlasování fanoušků to ale na skvělého komika z Montrealu nestačilo.

Skutečným klíčem ke zlepšení úrovně celé události je ale samotný zápas, na dovedností soutěže se prostě dalo koukat i v minulosti. Očekávání ligy se nakonec naplnilo a byl k vidění pořádný hokej. Gólů stále padalo hodně, hitů a bitek by se, nebýt Scotta, který si dvakrát pohrál s bývalým spoluhráčem Patrickem Kanem, fanoušci přirozeně nedočkali, co ale mnohé překvapilo byla jakási znovunalezená bojovnost mezi smetánkou soutěže.

Těžko říci, zda za to mohl počet sil na ledě, touha spoluhráčů vyhrát turnaj pro Scotta, respektive Jágra, nebo odměna milion dolarů pro vítězný tým, ale konečně se při Utkání hvězd hrál hokej, kde aktérům záleželo na výsledku a brankáři podávali soustředěné výkony. Začáteční krok tedy skvělý, bude to ale stačit, aby tato tradice přežila?

Záleží jak vůbec bude vypadat All-Star Game za rok v Los Angeles. Nynější formát nejspíš zůstane, NHL už ale naznačila, že ji potká změna v systému hlasování. Fanoušci v žádném případě nebudou mít takovou svobodu jako nyní, což je možná dobře. Jak už říkal Don Cherry, málem kvůli jejich bláznivému hlasování došlo k velice nešťastné situaci. Bylo by ale špatně, kdyby se každý rok na této akci objevil někdo z těch tvrdších třicátníků, kteří už léta úmorně dřou za zlomek slávy, které se dostává jejich lépe obdařeným kolegům?

Osobně bych to, stejně jako sám Cherry, uvítal a mám pocit, že by se k tomu pozitivně stavěla i hokejová veřejnost. Vždyť právě díky jednomu z takových lidí máme všichni další zážitek, na který jen tak nezapomeneme. V datu, do kterého bychom to nikdy neřekli. Jistě, podruhé už to nebude úplně ono a s dalšími a dalšími roky by kouzlo celkově upadlo, ale nějak by se tento prvek do celé akce zakomponovat mohl.

Jistě existuje způsob, jak tuto událost opět povznést. Představte si All-Star Game, pro kterou novináři vyberou z každé divize toho nejlepšího kouče, ten si pak poskládá vlastní tým (samozřejmě s podmínkou, že vybere hráče rovnoměrně ze všech týmů) a pokud vyhraje, odnese si domů Jack Adams Award pro nejlepšího trenéra sezony. Koneckonců je celkem jedno, jesti trofej vyhraje nejlepší kouč základní části nebo výherce ASG, protože na základní část se prostě nehraje. To a k tomu třeba ještě milion dolarů pro samotného lodivoda by mohlo zápasu dodat potřebné koření, nemyslíte?

Každopádně, ať už budoucnost Utkání hvězd bude vypadat jakkoli, o tom letošním se bude navždy tvrdit, že bylo speciálním. Kdyby někdo před dvaceti lety tvrdil, že právě v Nashvillu bude o podobnou událost takový zájem, všichni by se mu vysmáli. Podobnou reakci by vyvolalo tvzení, že jedním z kapitánů bude hráč, který se "hezky" (tj. nikoli z dorážky, do prázdné brány apod.) trefil za celou kariéru v NHL jen jednou, neumí nijak skvěle bruslit a už léta se fanoušci diví, jaktože tak jednostranný bitkař stále má v lize svého zaměstnavatele.

Jenže Scott byl nejen kapitánem jednoho z týmů. Stal se osobností nejen celé akce, ale celého měsíce, možná dokonce sezony. Pod tlakem ze strany, která na něj nikdy žádný nevyvíjela, se neztratil, totiž ukázal, kdo ve skutečnosti je. Válečník, hrdina a především skvělý rodinný chlap a týmový hráč. Možná už ho v NHL neuvidíme a bude se nám stýskat. Měl ale někdo, kromě Raye Bourqua, lepší konec kariéry? Ani zdaleka.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter