Zápisník play-off: Den pátý – Karlssonovo charisma a Ferlandova dravost

Ve dni číslo pět se povedlo Montréalu navázat na domácí dominanci a přes sympatický výkon Senators se ujmout vedení 3:0 v sérii. Flames mezitím učinili důležitý krok k úspěchu na domácím ledě a návraty domů zvládli s přehledem i hokejisté Chicaga a New York Islanders.

Blackhawks v noci z neděle na pondělí začínali svůj duel s Predators v brzkém čase a vsadili na Scotta Darlinga mezi tyčemi, jenž vystřídal po dvou průměrných výkonech Coreyho Crawforda. Tenhle tah se vyplatil, ofenziva Černých jestřábů se také dokázala prosadit a všeobecně podceňovaní hosté z Nashvillu už v sérii prohrávají.

Podobný krok se povedl Islanders, jenž na domácím ledě přemohli silné Washington Capitals díky skvělé hře na obou stranách ledové plochy a také pěknému výkonu Jaroslava Haláka. Není to ale slovenský brankář, kdo drží Alexe Ovečkina na uzdě. V tomhle ohledu mohou Isles děkovat především Johnnymu Boychukovi, který patří mezi nejlepší defenzivní beky v lize a je bezesporu jedním z největších příchodů, které zajistil generální manažer Garth Snow.

Mezi Ostrovany a Washingtonem to ale také pěkně vře, čemuž přidává i přítomnost známých hitterů Matta Martina s Calem Clutterbuckem. Nejtvrdší sérií je ale jiná, na druhé straně kontinentu.

Canucks to nezvládají

Vancouver Canucks byli možná pasovaní na mírného favorita v prvním kole proti Calgary, zatím to pro ně však vypadá poněkud špatně. Po přesvědčivé výhře na domácím ledě ve druhém duelu dostali podobnou sprchu od Plamenů v Albertě, nyní tak opět prohrávají rozdílem jednoho utkání. Frustrace je ale na hráčích Kosatek jasně zřetelná.

Jeden hráč na tom má speciální podíl. Jedná se o mladého útočníka Michaela Ferlanda, který sice není žádný obr, ale vyrostl dostatečně na to, aby mohl soupeře bourat jako na běžícím pásu. Zpočátku série to byl spíše on, kdo kvůli nezkušenosti neovládl své emoce, nyní jsou z něj někteří soupeři doslova odrovnaní. Například Kevin Bieksa, který už do něj začal mlátit hlava nehlava ke konci zápasu.

Canucks se budou potřebovat uklidnit, pokud chtějí sérii otočit, protože Calgary je stavěno na daleko tvrdší styl hokeje. Vancouveru tedy nezbývá, než zchladit hlavy, což ale díky Ferlandovi nebude zas tak lehké. Za hosty z Britské Kolumbie byl nejlepším hráčem na ledě Shawn Matthias, další power forvard. Jenže byl téměř jediným, kdo dokázal ve Scotiabank Saddledome hrát téměř bezchybně, a to v žádném případě stačit nebude.

Charisma jde stranou

Pokud ve vašich očích taktika Ottawy ve stylu „pes, který štěká, nekouše“ zaslouží charisma, pak věřte, že charisma a úspěch v play-off mají asi tolik společného, jako Ovečkin a Sidney Crosby. Potřebujete obojí, ale jen jedno ten Stanley Cup vskutku vyhrálo. Senators to vědí, a tak začali hrát pořádný hokej.

Na Canadiens na domácím ledě vlétli jak zběsilí a zpočátku to vypadalo, že dosáhnou téměř na 90 hitů v zápase. Přispěl tomu jak Chris Neil, který se vrátil do akce po dvou měsících, ale hrál jako kdyby nikdy nevypadl z rytmu, ale také třeba Erik Karlsson, jenž rovněž boural soupeře, jak jen to šlo. Sympatický výkon, který bolel hráče Montréalu, dokonce přinesl kýžené ovoce v podobě vedení po dvaceti minutách.

Dokonce to i vypadalo, že se vyplatí rošáda v brankovišti, kterou učinil kouč domácích Dave Cameron. Andrewa Hammonda nahradil zkušenější Craig Anderson, jenž si vedl vskutku dobře a zastavoval i velmi obtížné střely z holí Habs. Obrana mu navíc pomáhala na jedničku, počínaje skvěle hrajícím Karlssonem a konče Markem Borowieckým, jemuž se opět párkrát povedlo někoho pořádně sejmout.

Weise opět hrdinou

Jenže ani to Senátorům nakonec nestačilo a Canadiens tak mají po třech zápasech vedení bez ztráty jediného duelu. Odpovědí nebyl ani Carey Price, který toho i tak chytil hodně a týmu výrazně pomohl, ani P. K. Subban, jehož střela párkrát vyděsila Andersona, ale nikdy natolik, aby se rodák z Toronta mohl radovat z gólu.

Esem v rukávu kouče Michela Therriena nakonec byl silový útočník Dale Weise, který, stejně jako loni, je v play-off novým hrdinou Canadiens. Therrien skvěle zasáhl do sestavy, když Weise vložil do lajny s Brandonem Prustem a Torreym Mitchellem místo Briana Flynna. Tahle lajna parádně fungovala v úvodním střetnutí, ale časem už to přestávalo být ono. Velký rodák z Winnipegu formaci opět oživil a nechal zapomenout na parádní fyzické představení Sens.

Jediným, kdo se dokázal trendu nastavenému Ottawou vyrovnat, byl Devante Smith-Pelly. Dravý forvard, který přišel při uzávěrce přestupů z Anaheimu za Jiřího Sekáče, se perfektně vžil do lajny s Maxem Paciorettym a Davidem Desharnais a tvrdil muziku nikoli nejčastěji ze svého celku (tím byl Subban), ale bezesporu nejvýrazněji. Zatím tedy vypadá jasně, kdo tenhle trejd vyhrál. Nejde o to, že by Sekáč nedosahoval kvalit Smithe-Pellyho, ale zatím se svému novému týmu hodí více kanadský útočník.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter